O statečném kováři

Klasická pohádka plná archetypálních prvků a motivů, díky níž příběh jako takový je nadčasový (pouť hrdiny, ztracené princezny, konfrontace se stínovými elementy, načrtnutá cesta srdce - cesta odvahy, intuice, nevinnosti a oddanosti...). Nadčasové sice není technické zpracování filmu, avšak i s omezeným rozpočtem a výpravou se tvůrci dokázali vypořádat velmi dobře, zejména obratně využít nejrůznějších exteriérů v prospěch celkového vyznění filmu (přírodní krajina, lidová stavení, podzemní říše, zámek, zříceniny...). Z filmu především čiší to hlavní - autentická tajuplná atmosféra, věrně vykreslené charaktery postav, nástin hodnot pravého lidství spjatého s inspirativním poselstvím naděje a lásky. (07.06.2021)

"Ále, to kralování, od pořádné práce člověka jenom zdržuje." V dětství mě úryvky téhle pohádky buď děsily, nebo nudily, ale jako dospělou mě doslova okouzlila. Kříž byl vždycky sympaťák, scénář nabízí hezká moudra i zajímavý zvrat (což v českých pohádkách není úplně obvyklé) a všemu hodně pomáhá hudba - jak ve formě zakázaného veselého pískání, tak i ta skoro až "hororová". Moc hezké. (26.04.2019)

Co proti tomu všichni máte, vždyť je to moc krásná pohádka. Romantická, jemně strašidelná s celkem vydařenou hudbou, skoro jak od Petra Hapky. No ale už jsem ji pěkných pár let neviděl, měl bych trochu oživit zaprášené vzpomínky. Takhle si jen pamatuju, že zakletá princezna se mi moc moc líbila (jako zakletá pochopitelně, nikoliv ve své normální podobě). (06.03.2006)

Taková malá klasika. Pohádka je dobrá a docela temná, ale bohužel mi k dokonalosti chybí to že ono se vlastně nic moc nestane a najednou je konec. Prostě mi přijde, že závěrečný souboj mezi Černým králem a Mikšem mohl být jinak a lépe udělán...ale vzdávám hold Petru Čepkovi. Asi nějak podobně sem si představoval krále Havrana, když sem četl Jonathana Strange a pana Norrela. Jen bez těch černých třpytek na nose:-) (01.01.2009)

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek s pořádně hustou atmosférou (má nejoblíbenější je scéna, kdy Kroner a Knot najdou na cestě své nejtoužebnější sny (peníze a pořádný žvanec) a pak se tyhle sny změní v krysy a hady), i obsazení je dost dobré (Pavel Kříž sice nebyl úplně to pravé ořechové, ale Kroner s Knotem byli jako proradní kamarádi dobrým okořeněním pohádky, záporák v podání pana Čepka měl slušné charisma a Ladislav Trojan jako králův rádce se svým neustálým "Já to hned říkal." byl hodně vtipnej). Jedna z těch posledních dobrých pohádek, kterých tady kdysi vznikali mraky. Oproti tomu dneska je většina pohádek silně nepovedených (světlých výjimek typu Anděl páně je zoufale málo). K pohádkám jako kovář je radost se vracet na rozdíl od většiny těch dnešních... (15.01.2011)