O statečném kováři

Mladý kovář Mikeš s ohromnou silou (ač tak opravdu nevypadá) a obrovskou palicí... No... udělal na mě dojem, a zařadil tak tuto pohádku mezi mé oblíbené.... Teď něco k ději..... i když ten je celý v popisu... jedná se o klasickou českou pohádku, kde se mladý hoch vydává na zkušenou.... po cestě se k němu přidají dva další hoši (opět s megasilou) , ovšem už nemají Mikšovo dobré srdce.... naopak jde jim jen o peníze a kus žvance.... Tyto hoši se dozvědí o stracených princeznách, a hlavní zápletka pohádky je na světě.... No zkrátka .... KDO SE TÉTO POHÁDCE VYHÝBÁ..... VELKOU CHYBU DĚLÁ!!!!!! (26.12.2009)

Tato pohádka určitě patří mezi tu výrazně lepší polovinu v dějinách naší tvorby pro děti a mládež. Snaha dodržet základní půdorys poetik této tvorby, jak se dotvořil a dozrál v první polovině sedmdesátých let, viditelně zvedá její hodnotu v kontextu pozdějšího vývoje, i když ani TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU nebo ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRICEZNA to nejsou. Božena Němcová, naše pohádkářka všech pohádkařů, je z půdorysu díla k jeho výraznému prospěchu víc než vidět; roli siláka Pavel Kříž zvládá nad očekávání dobře právě proto, že svým pojetím koření v básnické pentalogii. Hrůza je opravdu hrůzou, dobro dobrem, vítězství vítězstvím v dobře zvládnutém klasickém pohádkovém černobílém pohledu; syžet i scénář a režie nenechají lhostejnou ani převážnou část "dětí starších generací". Herci bez výjimky hrají to, co mají a mohou; typy, stereotypy i vlastnosti, které tato pohádka přesně a věcně zrcadlí. Za úvahu a diskusi stojí autorský postoj k výkonu královské moci; na mne je pohádkový přespříliš. Naopak nezaměnitelný hudební doprovod JAVORů dává této verzi osvojení staré klasické látky nenapodobitelnou moravskou příchuť, bez níž by naše češství bylo viditelně chudokrevnější. Pohádka - soudě podle odezvy - je dnes zřejmě někde uprostřed mezi dobovým a klasickým nadčasovým rozměrem své další existence. Uvidíme, která z těchto srovnatelně nadějných možností posléze zvítězí. (22.03.2008)

Vánoční svátky... tak se pustím do pohádek. V 80. letech vzniklo několik pohádek s hutnou až hororovou atmosférou a "O Statečném kováři" je právě jednou z nich. Spousta napínavých magických momentů: mlýn, cesta, chatrč, studna, závěrečný souboj. Většina lokací vypadá úžasně pohádkově, potom ty méně povedené působí moderně a tak trochu jako pěst na oko (vesnice a hrad). Možná je to i režií. Tohle bych odpustil. Asi jedinou výraznou slabinou je špatná fyzická příprava Pavla Kříže, kterému žádnou sílu není možné věřit a už jako klukovi mi to vrtalo hlavou. Nicméně pohádka patří pořád k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo. (26.12.2016)

Co proti tomu všichni máte, vždyť je to moc krásná pohádka. Romantická, jemně strašidelná s celkem vydařenou hudbou, skoro jak od Petra Hapky. No ale už jsem ji pěkných pár let neviděl, měl bych trochu oživit zaprášené vzpomínky. Takhle si jen pamatuju, že zakletá princezna se mi moc moc líbila (jako zakletá pochopitelně, nikoliv ve své normální podobě). (06.03.2006)

Ta pohádka není zas tak špatná až na pár primitivních scének, které byly předvídané. Ale naopak byly i scény lepší. Nejvíc co mě na této pohádce vadí je obsazení v postavě hlavního hrdiny, který se rozhodně na to nehodí. Od pohledu sotva 65 kilo vážící Pavel Kříž ohýbá 6mm plech svýma ochablíma ručičkama a tváří se přitom jak nejsilnější borec na světě. (01.01.2008)