Elling

Milá příjemná norská komedie o dvojici bývalých chovanců psychiatrického ústavu, která je plná úsměvných momentů při adaptaci této dvojice na normální život a na činnosti, které nám přijdou naprosto normální (telefonování, nakupování). Hlavní dvojici výborně doplňují jejich noví přátele. Celkově jsem se příjemně pobavila. 75% (07.03.2013)

Mimoriadne ľudský film naviac podaný úsmevnou formou. Milý príbeh dvoch kamarátov, ktorých dala do hromady psychofóbia a ako to spolu prekonávali. Hm a začalo to nevinným čúraním v panskom záchode, kedy sa Elling hádam prvý krát prekonal a dokázal to "zabojovať proti jeho "nepriateľom" čo ho celý život sprevádzali "úzkosť" a "závrať". :) (20.05.2016)

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Výborně natočený norský snímek o životě, myšlení a jednání duševně nemocných lidí. Tak trošinku připomínající Formanův "Přelet nad kukaččím hnízdem" (ale jen tématem), ale tak odlišný a tak krásný. Když se díváte na takový reálný a procítěný příběh, pochopíte, že i duševně nemocný je člověk jako vy. Pochopíte, že prožívá a cítí totéž co vy, že když dostane šanci žít jako vy, je v některých případech možné, aby to zvládnul. A potom? ... potom mu začnete fandit. (30.12.2008)

Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života. (24.02.2004)