Elling

Super norská komedie, dva asociálové se dostávaj do normálního světa z léčebny a tam začíná jejich složitý sžívání s okolním světem. Celý je to podaný trochu komorně, ale fakt vtipně, ale ne zas až tak moc, aby to působilo jako přímo komedie, prostě to vyplývá z děje a je se fakt čemu smát, obzvlášť jednoduchej Kjell je bezvadnej, nikdy se nemeje, neví kdy si naposled měnil spodky a neví jak se chovat, ale ze všeho má strašnou radost, navíc i jeho protějšek Eling umí do filmů vnést určitou zábavnost, i když jeho postava je trošku složitější, ale zase se všeho bojí a neumí ani zvednout sluchátko telefonu. Elling je vlastně zábavnej pohled na celkem složitou situaci a daří se to tomu fakt na výbornou (16.06.2009)

Roztomilá komédia o dvoch chlapoch, ktorí sa snažia začať normálne žiť a popritom niekde zapadnúť. No začiatky nie sú ľahké a sú plné rôznych nepríjemných udalostí, ktoré obom hrdinom pekne strpčujú život. To všetko s príjemnou clivotou v pozadí, ktorá dala základ celkom slušnej atmosfére. A navyše popri všetkom sa tu nájde aj pár humorných scénok. Celkom spokojnosť, na oddych a príjemné rozjímanie ako stvorené. 70/100 (04.12.2016)

Milá příjemná norská komedie o dvojici bývalých chovanců psychiatrického ústavu, která je plná úsměvných momentů při adaptaci této dvojice na normální život a na činnosti, které nám přijdou naprosto normální (telefonování, nakupování). Hlavní dvojici výborně doplňují jejich noví přátele. Celkově jsem se příjemně pobavila. 75% (07.03.2013)

Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života. (24.02.2004)

Elling (Per Christian Ellefsen) a Kjell Bjarne (Sven Nordin) spolu bydlí v jednom pokoji v psychiatrickém ústavu. Elling celý život prožil ve stínu své matky, a bez ní se neumí zaobstarat, zatímco Kjell Bjarne, působí násilnickým dojmem a jeho jedinou touhou je pořádně si vrznout (ale i to zná jen z Ellingových příběhů). Vláda se ale rozhodne učinit pokus o sociální integraci, a přidělí Ellingovi a Kjellu Bjarnemu byt v centru města. Oba muži se rázem musí překonat spoustu překážek a naučit se starat sami o sebe... V krátké době už podruhé jsem byl velmi mile překvapen norskou kinematografii - naposledy to byl film Kámoš - , a nyní Elling. Film, který vlastně nenese hluboký příběh, ale jen takové příjemné nahlédnutí do života těch, kteří úplně normální životy nežijí. Režie Pettera Næsse, ale hlavně herecké výkony obou hlavních představitelů, přináší na obrazovku nádhernou podívanou, které je jen málo co vytknout - snad jen částečnou "uřvanost" filmu, a taky poslední desetiminutovku, kdy se rejžovi podařilo vymáčknou slzu i s takovýho starýho cynika jako jsem já.. (13.05.2013)