Elling

Elling je úsměvné, občas mírně hořké drama, na které se pěkně kouká a divák se u něho nenudí. Oba hlavní hrdinové jsou sympaťáci a člověk jim drží palce, aby tu adaptaci na normální poměry zvládli. Konec vyznívá na můj vkus až příliš optimisticky, ale to u tohoto sice nijak objevného, avšak docela příjemného snímku, ani tak moc nevadí. (10.05.2011)

Tenhle norský nominát na Oscara není ani trochu smutný, jak by se vzhledem k tématu o lidech z psychiatrického ústavu mohlo čekat. Je to film o životě dvou ne zcela běžných lidí, kde jeden má strach ze všeho neznámého a druhý mluví neustále jen o ženách. Tahle sympatická dvojka magorů s mnoha podivnými zvyky (měnit si spoďáry jednou za dva týdny, postele vedle sebe) k sobě parádně sedí a obyčejné příběhy z života ve městě proměňují v zábavnou podívanou. (11.12.2016)

Hřejivý místy úsměvný, místy lehce tragikomický film, který mi byl sympatický nejen svým humorem,atmosférou ale i svou komorností. Líbily se mi osobnosti postav i nenásilný způsob jakým je divák postupně poznával. To že se povedeně doplňovaly dělá film o to zajímavějším, protože mi to přišlo jako zajímavé "poselství" i pro lidi, co zrovna nevylezli z psychiatrického ústavu. Prostě a jednoduše, to že je někdo jiný než vy, že má jiný problém, jinou povahu, neznamená že Vám nemůže pomoct, že Vám nemůže rozumět, nebo že spolu nebudete vycházet. Další věc, která se mi moc líbila byly monology Ellinga. Ty s vážně povedly, byly upřímné a otevřené a plnily svůj účel, což jsem už delší dobu v žádném filmu neviděla. ----"Celý život jsem si vážil pracovního úsilí. Lenost byla můj největší nepřítel. Jsem muž mnoha projektů."---- Trošku slabší, ale pořád 4 hvězdičky. (09.09.2015)

Výborně natočený norský snímek o životě, myšlení a jednání duševně nemocných lidí. Tak trošinku připomínající Formanův "Přelet nad kukaččím hnízdem" (ale jen tématem), ale tak odlišný a tak krásný. Když se díváte na takový reálný a procítěný příběh, pochopíte, že i duševně nemocný je člověk jako vy. Pochopíte, že prožívá a cítí totéž co vy, že když dostane šanci žít jako vy, je v některých případech možné, aby to zvládnul. A potom? ... potom mu začnete fandit. (30.12.2008)

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)