Elling

Výborně natočený norský snímek o životě, myšlení a jednání duševně nemocných lidí. Tak trošinku připomínající Formanův "Přelet nad kukaččím hnízdem" (ale jen tématem), ale tak odlišný a tak krásný. Když se díváte na takový reálný a procítěný příběh, pochopíte, že i duševně nemocný je člověk jako vy. Pochopíte, že prožívá a cítí totéž co vy, že když dostane šanci žít jako vy, je v některých případech možné, aby to zvládnul. A potom? ... potom mu začnete fandit. (30.12.2008)

Když jsem film zapnul, vypadalo to, že ho za chvíli vypnu. Další film o mentálně postižených. Další film, který se sveze na hloupoučkém mustru retardovaný si hraje s neretardovaným. Ale chyba lávky. Po dvaceti minutách jsem otevřel ústa úžasem a nezavřel je do závěrečných titulků. Precizně zahrané role, okouzlující příběh, nádherná Skandinávie. Dechberoucí film. (09.07.2010)

Mimoriadne ľudský film naviac podaný úsmevnou formou. Milý príbeh dvoch kamarátov, ktorých dala do hromady psychofóbia a ako to spolu prekonávali. Hm a začalo to nevinným čúraním v panskom záchode, kedy sa Elling hádam prvý krát prekonal a dokázal to "zabojovať proti jeho "nepriateľom" čo ho celý život sprevádzali "úzkosť" a "závrať". :) (20.05.2016)

Osobně mně tentokrát nesedlo to žánrové rozkročení, na komedii je Elling (2001) filmem příliš melancholickým, chladným, občas krutým k hlavním postavám (život každému z hrdinů nakládá těžká břemena, dvojice hlavních a dvojice vedlejších postav jsou typičtí ztroskotanci, kteří na nějaké základní rovině svůj život nezvládají), na drama zase vlastně filmem bezkonfliktním, filmem, v němž reálně nikomu nic nehrozí, harmonickým ve svých kakofoniích, ústící v podivné smíření, happy end unhappy end - možná je tímto jako život sám? Kdoví? Já vím pouze toliko, že pokračování (II. a III.) vynechám. 60 % (15.01.2023)

Další z moc příjemných a úsměvných filmů, tentokrát z Norska. Elling a Kjell, každý z nich povahově úplně jiný, které spojoval původně psychiatrický ústav a posléze společný byt, kde se měli naučit žít samostatně. Přes jejich rozdílné povahy se přesto vzájemně a někdy až nepochopitelně doplňovali. Film o ne zrovna jednoduchém životě nám byl předložen v nesmírně humorném hávu a přitom velmi citlivou formou. Já jsem u Ellinga tu mírnou monkovinu taky postřehla a byl mně ještě sympatičtější. Jedna z jeho prvních vět ve filmu byla: "Měl jsem vždy dva nepřátele: závrať a úzkost. Pronásledují mě, kamkoliv jdu".. Na konci filmu říkal už něco jiného, ale to se už podívejte sami:-) (16.01.2015)