Jan Roháč z Dubé

Dříve než O.Vávra předvedl, jak to podle jiráskovsko- nejedlovského vidění celé začalo, V. Borský natočil ty "hořké" husitské konce. K pozoruhodným momentům patří zejména ten, kdy bojovné dceři titulního hrdiny těsně předtím, než skončí svou pozemskou pouť, vykoukne z příhodně protržené haleny ňadro i s bradavkou. (12.01.2009)

No vida tak tohle byl první Český barevný film? Mno to by jeden ani neřekl. Sestříhání mu určitě neprospělo. Místy na sebe scény moc nenavazují i trhliny v ději to potom vytváří. Zajímalo by mě jak vypadala původní celá verze. Jinak obsah moc hodnotit nehodlám 3* dám za kostýmy a solidní bitvu o hrad Sion.50% (22.03.2016)

Po zralé úvaze (slušelo by se říci, že kvůli režisérovi Borskému, ale také kvůli v obsahu zmíněnému zkrácení) jsem se rozhodla film nehodnotit, ale pouze ponechat komentář toho, co se mi na něm nelíbilo. Krásně nám to začalo chorálem Kdož sú Boží bojovníci a citací z Palackého, ale už v úvodním proslovu bylo tolik blbostí, že jsem je opravdu jen horko těžko vydýchávala (bratrství chudých a vykořisťovaných, touha po svodbodě, český lid, revoluce proti pánům a věrolomný Zikmund, "šelma ryšavá"!) A film ve stejném duchu i pokračuje - utiskování těch, kteří pracují, české hrady a města jako symbol zrady, Lipany jako nejhroznější bitva našich dějin, hláška "Čechové toliko od Čechů poraženi být mohou" :-(( - no nečetla jsem Jiráska nikdy dost pozorně, ale myslím si, že z jeho pera tyhle "skvosty" nepocházejí... Myšlenky slovanské soudržnosti -"Bojovali Čechové a Poláci jako jeden muž proti společnému nepříteli..." baví se o jednom takovém a ejhle, on se tam zničehož nic objeví jako bájná vojska z kronik a nabízí pomoc polského krále Vladislava...Film už naznačuje, kam se bude ubírat česká kinematografie v padesátých letech, i když je Jan Roháč natočen ještě před únorem 48, jde o první český barevný film a po technické stránce solidní, pro mě je pouhou agitkou zasazenou do doby po husitských válkách (nebo bouřích), a ač vím, že se v době uvedení do kin psal rok 1947, čili bylo krátce po II.sv. válce a nálada ve společnosti byla (mírně řečeno) velmi protiněmecká, tak čeho je moc, toho je příliš. Sešli se zde takoví herci jako Korbelář, Vojta nebo Boháč. Oni možná nemohli jinak, ale pro mě je to něco až tak zkreslujícího, že bych se to nebála označit jako předúnorového majora Zemana v pozdním středověku... (12.11.2011)

Je několik možností, jak zpracovat historické téma a přiblížit konkrétné historickou postavu. Zatímco dnes se nejčastěji volí forma hraného dokumentu nebo se scénář opírá o historická fakta natolik, až vznikne cosi jako přehraný článek z wikipedie, dříve se sázelo na legendu a dojem. Diváci toužili spatřit hrdinu, chtěli podívanou a tu jim Vladimír Borský dopřál. Vzniklo dílo poplatné době, které je dnes zajímavé jako střípek zapadající do mozaiky naší kinematografie. Není zde patrný přesah jako u historických filmů Otakara Vávry, všeho je tak trochu hodně - vlastenectví, patosu i hudby. Nedá se ani srovnat s uměleckou feskou jako u filmů Františka Vláčila. (13.11.2015)

Sledování režisérských i hereckých chyb mě omrzelo asi v polovině. Herci se tu zjevují a mizí do toho šmidlá bez přestání nějaká kutálka (asi Fisyo). Herec se vždy objeví, udělá plačtivý nebo zasmušilý obličej, řekne nějakou patetickou kravinu, zazní smyčce, on vzdychne nebo zasténá, zmizí a děj se ubírá v jiné lokalitě na jiné téma dle stejné šablony. Borský, Borský Pojišťovnu štěstí jsi měl točit, ne historický film... (20.05.2012)