Prervannaja pesňa
Interrupted Song
Prerušená pieseň
Obsahy(1)
Koprodukční československo-gruzínský film netají, že slovenští vojáci museli za druhé světové války bojovat po boku hitlerovských armád proti Sovětskému svazu, avšak mnozí z nich přebíhali k Rudé armádě, protože věděli, kde je jejich místo. Bez větších potíží si získali důvěru a pomáhali otevírat oči i svým dosud váhajícím druhům, které rovněž převedli na správnou stranu. Hrdina si tam našel dokonce životní lásku. Vznikla bezproblémová idyla o situaci na frontě, zcela se míjející se skutečnými poměry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Július Pántik v roli opravdového slovenského člověka. A to bez jakýchkoli servítek. Film představuje plně ideologický životní příběh o počínání učitele základní školy povolaného do bojů druhé světové války, ve které to Slovensko politicky také nemělo zrovna jednoduché. Že film vznikl za účasti sovětských filmařů, kteří mají s takovým vyzněním filmu blahé zkušenosti, je patrné už při úvodních titulcích, neboť pokud jde o grafické pozadí za titulky… Zkrátka Мосфильм jak vyšitý. Dějově se jedná o plnohodnotný příběh, který začíná počátečními boji slovenské armády po boku německé, aby se Slovensko postupem času prozřelo a za podpory Rudé armády dostálo svého slavného SNP. Příběh je samozřejmě smyšlený, byť je jistým skutečným příběhem motivovaný, ale je zpracován tak, aby splňoval všechny ideologické požadavky své doby. A skutečně je splňuje dokonale. Hlavní dějovou linií je tedy osudové počínání obyčejného učitele na bojišti během války, s určitým odkazem na vlivy v jeho osobním životě. Jako každý takový sovětský osudový válečný film je i tento po technické stránce dobře atmosféricky zpracován. A tak stejně jako každý takový sovětský válečný film je i tento třeba vnímat s určitým odstupem. Je to koneckonců kontroverzní film své doby, který jen odráží tehdejší politickou atmosféru. Ale chtě nechtě, filmový zážitek i dnes přesto stále přináší. ()
Válečný film je naštěstí doplněn o pěknou romanci s hezkou Gruzínkou. Pěkný konec. Symbolika: 2:23 – dvojitý kříž = double cross (podfuk). 7:35 – orlice se svastikou – orel = Fénix. A Fénix, který vstal z popela = Satan. Svastika = poloha souhvězdí Velkého vozu vůči Polárce během čtyř ročních období. Hrajeme na vlasteneckou notu: „Milujem ťa vroucně, domovina moja.“ 10:52 – šest pentagramů. 1:35:13 – sign of silence. Povedenej fórek (válka je totiž obrovská legrace): „Z toho koukají dva kríže: jeden železný a jemu brezový.“ – to jsem se fakt zasmál! ()
Film prostoupený těžkopádným ideovým nánosem a naivitou. ()
Film Prerušená pieseň je príbeh učiteľa, ktorý spoznáva život po boku Gruzíncov. Niektoré zábery a dialógy dnes vyvolávajú úsmev, ale hodnota filmu je v jeho myšlienke. ()
Není to špatný film, ale takový nějaký moc naivní! ()
tak smutný film, že toľka krása snáď ani nemôže byť pravdivou .. pri duete Pántika s ruským vojakom vždy zatajím dych, skvelý zážitok :) ()
Moje hodnocení není nižší jen proto,že nostalgicky vzpomínám na slovenské herce té doby.Byli úžasní,ale film mě bohužel příliš nedojal.Krmili nás tím celé dětství a tak se mi nesmíte divit. ()
Dnes by asi kombinace slovensko-gruzínské produkce mohla působit zvláštně, za starých komunisticko socialistických dob a udržování vztahů států razících tento režim to taková anomálie samozřejmě nebyla. Přerušená píseň je nádherná Druhoválečná pohádka o vztazích mezi slovenskou a gruzínskou resp. sovětskou armádou, bojujících někde na Kavkaze a později i na Slovensku. Příběh sleduje učitele Jána a jeho přátelský vztah s gruzínským velitelem Guramem Gelovanim a jeho sestrou Eliko Guliani která pracuje jako zdravotní sestra. Je moc fajn vidět (v úvodních titulcích) že gruzínské postavy hráli gruzínští herci a ne jen herci ruští za Gruzínce se vydávající. Znázornění války (reálie) je totálně plastické, zjednodušené a samozřejmě velmi nereálné, pokud však budeme brát v potaz jen příběh, jedná se o směsici patosu a lyrického stylu vyprávění – vlastně takového eposu s neskutečně hořkým koncem (v porovnání s 3/4 filmu), což mi v některých případech válečných filmů velmi sedí. Já musím dát čtyři hvězdičky už jen za nádhernou hudbu, ať už gruzínské tradiční folklorní písně (viz chiti gvriti mofrinavda) , tak I tu symfonickou, která hrála v úvodních titulcích a v průběhu filmu. Také za skvělou atmosféru a dobrou lovestory (které aktivně vůbec nevyhledávám) a za dobovou kolorizaci. Pro mě je tento film důležitý I z toho hlediska že jsem se díky němu začal o Gruzii (jazyk (který je ve filmu také v pár momentech možno zaslechnout), kulturu – hudbu, film a historii zabývat mnohem více. ()
Dobrý vojnový film, ktorý na osude vojaka Miša Zvaru prezentuje pôsobenie slovenských vojakov na východnom fronte od ich nasadenia až po víťazstvo. Žiaľ film je silne poznačený proruskou propagandou a národným pátosom. Už úvodná pieseň (tá ktorá je prerušená) znie ako monumentálny chór, ktorý bezpochyby pohne každým patriotickým srdcom. Produkcia v tomto smere odviedla skutočne dobrú prácu. Príbeh je takto popretkávaný brataním a potľapkávaním sa so sovietskymi súdruhmi, folklórnymi odkazmi či monumentálnymi scénami hôr sprevádzanými heroickou orchestrálnou hudbou. Citový náboj ešte dopĺňa aj ľúbostná linka, ktorá napriek tragédii vedie, tak ako vojna, ku šťastnému koncu. Ten je opäť ako vystrihnutý z komunistickej čítanky. Hercom však toho nemožno veľa vyčítať a všetci odviedli veľmi dobrú prácu, takže ich postavy sú emotívne silné a celkom uveriteľné hoci sú zväčša čierno-biele. 70% ()
Naivná, romantizujúca čierno-biela (a tým nemyslím farebnosť filmu) sračička. Fašisti sú skrz-naskrz zlí. Všetci od Slovenska na východ skrz-naskrz dobrí. Bratia so Sovietskeho zväzu (poprosím dôraz na ä) nemyslia dňom i nocou na nič iné než ako nám pomôcť. Proste jednorozmerná, vyslovene ako na objednávku veľkého brata natočená rozprávka s romantickou linkou (celkom očividne inšpirovaná úspechom Twilightu) Pántik – odvážna gruzínska doktorka, ktorú ani fašistický nálet fašistického lietadla s fašistickým pilotom fašisticky strieľajúceho z fašistického guľometu fašistické strely nezastaví pred pomáhaním raneným. Pije sa tu vodka, spievajú tklivé národné pesničky, hádžu mince do mora, dovtedy drsne pôsobiace ženy sa počas náletov túlia k mužom... Viac gýču sa už fakt asi ani nedá. Toto proste pokojne vynechajte. ()
Scénář i režie evidentně trpí tím, že obojí dělalo víc lidí. Příběh i samotný film je značně nesourodý. Je to škoda. Kdyby to dělal někdo zkušenější, asi by se na to dívalo líp. Jako skoro v každém slovenském filmu té doby zoufalý hudební doprovod. ()
"Najradšej" mám keď niekto píše a nevie o čom ako napríklad pán WANDRWALL i oficiálny text distribútora, ten posledne menovaný skutočne nemá chybu - moji psi vedia o tom filme viac. Ten film nie je vymyslený, možno je iba o trochu viac poetický než aká bola skutočnosť. Učiteľ a vojak, ktorého hral pán Pántik sa v skutočnosti volal Novák a nikdy nebol klérofašista; vtedy sa nikto nikoho nepýtal či na vojnu chce a v akej je partaji (aj môj otec bol odvedený do Rýchlej divízie, v Rusii zdrhol a potom za SNP zoskakoval s 2. paradesantnou brigádou pri Ružomberku). Pán Novák sa skutočne s tou gruzínskou lekárkou Eliko (hrala ju Lia Eliava (1934–1998)) po vojne oženil. Ich syn Igor (už tiež nežije) hral futbal za Tatran Prešov a nie najhoršie. Neskôr hral i za Bohemku a zohral i niekoľko zápasov v štátnej reprezentácii. Keď hrali v Prešove, jeho rodičia chodili na každý zápas; jeho otec skutočne prišiel vo vojne o tú nohu, tak by mal s cestovaním problémy. Raz v TV, keď sa Igorovi podarili parádne jasličky, komentátor spomenul tento film a kamera našla i jeho rodičov medzi divákmi. Za mojich čias (mám tú "výhodu", že som už starší človek) sa toto všetko, čo o tom filme píšem i o Novákovcoch vedelo tak akosi všeobecne. Po prečítaní niektorých komentárov som cítil, najmä po prečítaní príspevku hore spomínaného pána - vznešene povedané - povinnosť, tieto fakty pripomenúť. ()
Příběh je docela zajímavý. Na tehdejší dobu se tam moc nesoudruhuje a nic o komunistech tam vůbec nezazní, to oceňuji, a přidává to na pravdivosti. A chápu, že v době vzniku filmu to to ve společnosti mohlo rezonovat kladně. Dneska z historie víme, že některé věci byly jinak, např. takhle internační tábory pro zajatce rozhodně nevypadaly (ani u němců ani u sovětů). Občas se až moc tlačí na pilu s tou slovanskou vzájemností (jak se asi mohli bavit slováci s gruzíncema?) - cílem pro Slováky prostě bylo nějak se vypořádat s minulostí fašistického státu, což chápu, že je dost problematický, a tady to ještě celkem zvládli. Líbily se mi záběry z Gruzie a extra bych vypíchnul Vlado Mullera v kratičké roli nacistického oficíra (já ho mám v paměti spíš jako hrdinného partizána, tak mě to překvapilo). ()
Reklama