Strach jíst duše

Dva roky po atentátu v Mnichově přichází Fassbinder se svou studií vztahu staré uklízečky a arabského muže ve středním věku, kteří spolu v "rasistickém" Německu započnou společné žití. Snímek, který může být aktuální i dnes, vyniká především vynikající povahokresbou všech postav, jejich vztahů, přetvářky nebo dokonce otevřené nenávisti. Neuvěřitelně autentické a nadmíru pravdivé... P.S. Zajímavé, že postavy zásadně nedopíjejí objednané pití. (12.06.2008)

Bylo mi velmi sympatické, že Fassbinderova kritika rasismu není nijak křečovitá - drobnými rasovými předsudky koneckonců trpí i hlavní hrdinové. Strach jíst duše je zajímavá, pravdivá studie jednoduchých lidí, žijících ve velmi složitém, závistí a xenofobií prosyceném světě. Co víc dodat? Snad jen, že za zajímavost stojí i herecká kreace páně Fassbinderova - střihl si roli nesympatického dělňase, švagra hlavní hrdinky. Tento film stojí za vidění! (30.09.2005)

Naozaj by to fungovalo? Príbeh, ktorý je precízne spracovaný, možno aj realisticky možný, pričom divnosť prevláda. Ale to je moja mienka. Neodsudzujem, iba vnímam, že postavy sú si protikladné, možno typické, zvláštne individuality. Film zaujme, to je isté, ale záleží od prístupu a momentálnej nálady diváka. (11.01.2022)

Příběh samotný je asi pro většinu lidí přehnaný, do očí bijící konstrukt, ale je zajímavé, že nad tím jako divák nepřemýšlím a beru jako fakt všechno, co se ve filmu odehrává, jakkoliv by mi to nepřišlo reálné. Film je prostě dobře natočený, je z něj znát silná společenská kritika stran latentní (nebo spíš hodně otevřené) rasové nesnášenlivosti německé společnosti nejen vůči cizincům. Velmi dobře vybraná herečka pro roli Emmi, zachycení vztahů v její rodině a budování prostoru před kamerou v interiérech připomíná ještě "Katzelmachera". Hodně jsem četla o inspiraci RWF tvorbou Douglase Sirka, ale nějak to v tom krom melodramatické nálady a hudby nevidím. (08.02.2011)

Fassbinderovo melodrama, které je zároveň aktuálním, sociálně kritickým příběhem lásky staré ženy Emmi a mladého arabského gastarbeitera Aliho. Škoda, že je film příliš polopatický, příliš schématický (nejdřív se od ženy, která si vzala „černocha“, všichni odvrátí a nemluví s ní, později se k ní postupně zase ze zištných důvodů vracejí). Název je zkomoleninou přísloví Strach jí (ujídá) duše, které Ali svou špatnou němčinou pronese s infinitivem jíst. (02.08.2007)