Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHudba:
Peer RabenHrají:
Rainer Werner Fassbinder, Peter Chatel, Harry Baer, Karlheinz Böhm, Adrian Hoven, Ulla Jacobsson, Christiane Maybach, Kurt Raab, Peter Kern, Brigitte Mira (více)Obsahy(1)
Franz Biberkopf známý jako Fox (vystupoval na pouti jako "Fox - mluvící hlava"), je zkrachovalá existence - nezaměstnaný, podprůměrně inteligentní a především nevzdělaný homosexuál, který všechny své peníze prosází v loterii a pokud peníze dojdou, navštěvuje svoji sestru, notorickou alkoholičku. V situaci, kdy nutně a rychle potřebuje peníze na los (na který shodou okolností později vyhraje 500.000 DM) se seznámí na veřejných záchodcích s elegantním bohatým obchodníkem se starožitnostmi, který ho "uvede do vyšších homosexuálních kruhů". Zde potká hezkého a vzdělaného Eugena, který ho svým vystupováním i vědomostmi okouzlí. Ten nad ním sice zprvu nepokrytě ohrnuje nos, ale když zjistí, že Fox je vlastně bohatý, tak ho bez zábran vymění za svého současného přítele Philipa a začne ho převychovávat k obrazu svému a zároveň elegantně připravovat o peníze… (JANARYBA)
(více)Recenze (22)
Viděl jsem teď brzy po sobě dva filmy R.W. Fassbindera se stejným tématem homosexuálů a jejich vzájemných vztahů. Musím ocenit, že jsem se pokaždé dočkal úplně odlišného zpracování v rovině příběhu i stylu a že se Fassbinder odhodlal poctivě zpracovat toto téma v době, kdy jeho otevření znamenalo ještě kontroverzní počin a nikoliv notorické podléhání modnímu trendu. Oproti vysoce stylizovanému Querellu (1982), který mě okamžitě vtáhl atmosférou, jsem se tentokrát dostával do nitra příběhu hůře, přeci jen samotné téma nepatří k mým oblíbeným a hlavní postava Foxe v podání samotného pana režiséra mi nebyla příliš sympatická, obzvlášť když šlo o takového nicotu, který se být lepším vlastně aktivněji nepokouší. Nic ale není černobílé, ani v komunitě homosexuálních boháčů v čele s úspěšně prosperujícím Eugenem, od nějž se Fox dočkává vedle lákavé nabídky i jistého zneužívání. První polovinu se mi ono vztahové tláchání v prostředí reálných 70. let možná zdálo občas méně záživné, k mému překvapení ho pozitivně oživovaly scény z pracovního prostředí fabriky s tiskárnou, ale s rozehráním všech karet jsem musel ocenit důstojnou práci se scénářem včetně postav, až mě Pěstní právo svobody coby psychologické drama postupně stále více bavilo sledovat s očekáváním nad dalším vývojem děje a stopáž pro tuto režisérovu výpověď z dané komunity nevnímám vůbec jako přehnanou. Navrch více scén, např. i z nočního podniku ke konci, tu má díky hudbě nebo atmosféře místa své kouzlo, dokonce dojde i na exotickou část s výletem do Afriky(!) a v závěru dokáže Fassbinder chytře spojit tragickou výpověď s malým satirickým prvkem. Po skončení jsem tedy z Fassbinderova dramatu opět výrazně spokojen. [80%] ()
Slabší film než Fassbinderův předchozí Strach jíst duše (hlavní hrdinové se zde přesto objeví v malých roličkách - trafikantka a marocký hošan). Z tohoto filmu dostanete pocit, že "být čtyřprocentní", znamená být heterosexuál. Zde se totiž vyskytují jen homosexuálové. Všichni ti menšinoví heteráči to berou jako naprostou samozřejmost a nikterak to nekomentují ani s tím neválčí. První polovina filmu je dosti nudná, ale pokud to překonáte, ve druhé půli dostanete odměnu v podobě sice očekávaného, ale i tak zajímavého zvratu. Postava Eugena je dost nesympatická - vychcanej, namyšlenej buzerant, ale moje sympatie nemá ani Franz, jenž ztělesňuje opravdovýho pitomce. Film doporučuji fanšmejkrům a příslušníkům rodu homosexuál sapiens. 70% ()
Fassbinder manipuluje so svojim divákom presne tak, ako činí Franzov milenec a spoločnosť okolo neho s hlavnou postavou. Vieme, akým smerom sa bude príbeh vyvíjať, napriek tomu si zvráteným spôsobom vychutnávame detaily prezrádzajúce jemnú manipuláciu ľudí s načančaným zovňajškom a ohavným vnútrom s človekom pôvodne z inej spoločenskej vrstvy. Fassbinder šikovne pracuje s motívom schodov ako prostriedku vertikálneho spoločenského prechodu smerom hore, ale aj smerom dole a finále v metre, kde v pozadí sledujeme pohybujúce sa eskalátory tam a späť, nemohlo byť lepšie vymyslené. Trpíme spoločne s hrdinom, chceme mu v jeho činoch zabrániť, upozorniť ho na chyby a naivitu, zároveň vieme, že to nie je možné a nakoniec sa ale cítime dokonale odmenení vďaka silnému filmovému zážitku. Patrí však k takým, aké stačí vidieť raz, pretože absolvovať túto podvratnú a krutú cestu jedným životným osudom znova nebude vôbec jednoduché. ()
Zajímavý film, a to z několika pohledů. Sexuální orientace se tady vůbec neřeší a každýmu přijde naprosto normální, že jeden chodí s chlapem a druhej se ženskou. Tohle ani dneska spousta lidí ještě nechápe. A pak doba - podobně jako tenkrát je tu jakási krize (2010). A stále jsou mezi námi takoví,kteří neumí hospodařit s penězi a nechají se snadno manipulovat. Celkem poučný film. ()
Začal jsem sledovat film a zanedlouho si uvědomil, že jde vlastně o variaci na Felliniho Cabiriiny noci nahlíženou Fassbinderovou optikou. Lépe řečeno, poměrně povedenou variaci na mé milované Cabiriiny noci. Oceňuji přenesení tématu mezi menšinovou společnost, oceňuji záměrné a plánovité neřešení sexuálních identit všech postav, oceňuji také úsporné, leč působivé herectví Fassbinderovy družiny. Ale jakkoliv roztomilý a chvílemi snad i politováníhodný je Fassbinder sám v hlavní úloze, prosťáčka Cabirii v podání Giuletty Masina prostě nemůže překonat. Na škodu je i to, že režisér už dopředu dává tušit, jak se vše skončí. Suma sumárum, odvážný, neotřelý a působivý - nicméně lehce zamžený pokus o ztvárnění myšlenky, že někteří lidé vás mohou vidět jen jako číslici ve finančním deníku, který když je dopsán, nahradí se novým. Ale za otevřenost a zpracování, kdy sexuální orientace není tématem nýbrž jen běžnou reálií uprostřed všedního života společnosti, musím dát alespoň 4 hvězdičky. Psal se totiž pětasedmdesátý rok! O celých třicet let dříve, než Amerika objevila Zkrocenou horu... ()
Galerie (46)
Photo © Tango Film
Zajímavosti (3)
- Fassbinder musel držet dietu, aby zeštíhlel a mohl natočit nahé scény. (ČSFD)
- Pěstní právo je termín užívaný převážně ve středověku. Umožňuje uplatnit vůli silnějšího i pomocí násilí. V současnosti je běžný mezi anarchistickými hnutími. (ČSFD)
- Foxovo jméno Franz Bieberkopf je převzato z románu Berlín, Alexandrovo náměstí německého spisovatele Alfreda Döblina. Fassbinder román později zfilmoval. (ČSFD)
Reklama