Jackie Brown

Magor z videopůjčovny, kterému filmovou školou bylo koukání na filmy, fetišista na ženská chodidla a jeden z nejuznávanějších scenáristů posledních 30 let. Pravidlem poté je, že si Tarantino většinou vytváří originální scénáře, v jednom případě ovšem přeci jen adaptoval. Knihu Rum Punch autora Elmora Leonarda ovšem Tarantino pojmul krapet po svém. Změnil tak barvu pleti hlavní hrdinky a rozhodl se Jackie Brown pojmout jako poctu blaxploitation filmům. Sám Tarantino by sice svůj 3. celovečerní film neškatulkoval do této specifické subkultury filmů cílících primárně na černošské publikum, Tarantino ovšem tomu sám šel naproti v momentě, kdy do titulní role obsadil Pam Grier, jednu z největších hvězd blaxploitation filmů. Po Pulp Fiction: Historky z podsvětí poté nastavil Tarantino laťko až příliš vysoko a Jackie Brown to tak u mnoha diváků neměla lehké, s odstupem času se ovšem musí nechat, že má Jackie Brown přeci jen něco do sebe. Tarantino své cinefilské kořeny zvládne připomenout už úvodem vstavající poctu filmu Absolvent z roku 1967. Stejně jako Benjamin Braddock Dustina Hoffmana je Jackie Brown Grier vlastně jen tak proplouvá životem, na rozdíl do Braddocka ovšem nemá Jackie celý život před sebou a je svým životem prakticky znechucená. Na letištním eskalátoru směřuje k zápletce filmu, kdy Tarantino skrze změnu barvy pleti do Jackie Brown vměstnává sociální situaci, kdy bylo Tarantino vyčítáno, že má jako mnoho tvůrců před ním potřebu vyobrazit afroamerické obyvatelstvo USA v negativním světle, přesto právě i sociální situace, ve které se hlavní hrdinka nachází, dodává titulní hrdince nějaké ty vrsty navíc. V rámci Tarantinovy kariéry má Jackie Brown poměrně problém se svým tempem. Filmy Quentina Tarantina jsou automaticky především ukecané, Tarantinův scenáristický cit a promítání sebe samého do vyprávění svých projektů (popkulturní odkazy) ovšem často bez problému zvládli pozornost udržet. U Jackie Brown je to celé chvílema problém, Tarantino ovšem přesto u Jackie Brown zůstal hravým vypravěčem, který předvádí různé pohledy na stejnou situaci, neodolá nějakým těm záběrům na přitažlivá ženská chodidla a především opět sází na bravurní hudební dramaturgii (Across 110th Street od Bobbyho Womacka se nikdy neomrzí). Při sledování vlastně začíná dávat smysl, proč Tarantina Leonardova předloha zaujala, kdy i přes drobné úpravy zůstal příběhu původní knihy víceméně věrný a sám Leonard mohl Jackie Brown označit za nejlepší adaptaci své knihy a dost možná nejlepší scénář, který kdy mohl číst. Příběh je tak plný zvratů, nečernobílých postav a takového nadhledu, který přesně sedí k Tarantinově tvorbě. Tarantino měl v tomto ohledu štěstí i na casting, kdy před i po Jackie Brown ukázal, že Tarantino umí pracovat se silnými ženskými charaktery a Jackie Brown patří mezi ty nejsilnější. Pam Grier si tak svůj velký comeback neskutečně užila, Robert Forster si po právu došel pro oscarovou nominaci, Samuel L. Jackson šíleného Ordella Robbieho prodává se svou proslulou hereckou energií a zanícením, neteř Jane Fonda Bridget Fonda na sebe zvládá strhnout pozornost provokativním výkonem, Michael Keaton též má poměrně nosnou roli a Robert De Niro mohl předvést, že nejspíš skutečně dokáže zahrát kohokoliv, kdy zvládl prodat i víceméně parodii na gangstery které již dříve hrál. Tarantino na to sice šel v případě Jackie Brown krapet jinak a servíruje krapet dospělejší a v jistých momentech až trudnomyslnou podívanou, je to ovšem pořád horská dráha černého humoru a těžce předvídatelných momentů a především průlet audiovizuálními poctami jistým filmům, kdy mimo Absolventa dojde i na různé blaxploitation filmy, Tarantinem sepsanou Pravdivou romanci i nějaké ty starší bondovky s Rogerem Moorem. Tarantino mezitím za kamerou pracuje s táhlými záběry, občanské hrátky s prostorem, točení s kamerou kolem prostoru i perspektivu kufru, která je známá již z Gaunerů i Pulp Fiction: Historek z podsvětí. Nadále sice platilo, že je Tarantino silnější za psacím stolem nežli na režijní židli, pořád se ovšem zvládl projevovat jako schopný chlapík, který navíc po režijní stránce zraje. Jackie Brown se tak do historie nezapsala tolik jako právě Gauneři či Pulp Fiction: Historky z podsvětí, minimálně je ovšem nutné uznat, že volná Tarantinova gangsterská trilogie byla solidním startem. Pokud navíc magor z videopůjčovny splní svůj slib o tom, že jeho 10. celovečerní film bude tím posledním, v jistých kruzích se bude určitě Jackie Brown vnímat jako nejvyzrálejší Tarantinův film. Jde o názor, nad kterým se dá diskutovat a logicky se s tímto názorem neztotožní každý, Tarantino ovšem rozhodně natočil slabší filmy a Jackie Brown je po celkové stránce zajímavější nežli dvoudílná Kill Bill či Osm hrozných.... (15.11.2022) (méně) (více)