Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Pohledná a sexy definice pulpové poetiky, která řekla vše, co říci měla a také vše, co říci mohla. Veškeré plagiáty jsou již jen zbytečnou repeticí téhož, tohle je doslova biblicky naditý foliant. Rozhodně Tarantino zpopularizoval netypickou narativní formu a vnesl do hry veškeré pokleslé popkulturní emblémy a mechanismy, které se až do té doby držely jaksi na okraji obecně přijímané kultury. Jedinou vadou na kráse poetiky Pulp Fiction je to, že jde naprosto mimo mne. Ale rozhodně Tarantinův nejlepší film. (27.11.2006)

„Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neboť ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na Tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“ - Chci se tě na něco zeptat. Když jsi ke mně vjížděl, všim sis cedule s nápisem „Sklad mrtvejch negrů“? - Ne, nevšim. - A víš proč? - Proč? - Protože tam žádná není! Protože se neživím skladováním mrtvejch negrů, tak proto! .... - Řekni mi jak Marsellus Wallace vypadá? - Cože? - Z jaký jsi země? - Cože? - Vo zemi "Cože" jsem nikdy neslyšel. Mluví se v "Cože" anglicky? - Co .. Cože? - Anglicky, parchante! Mluvíš anglicky? - Ano - Takže rozumíš, co řikám? - Ano - Řekni mi, jak Marsellus Wallace vypadá! - Cože? Já ... - Řekni ještě jednou "cože"! - Řekni ještě jednou "cože"! Varuju tě, já tě varuju, ty parchante!! - Řekneš to svý "cože" ještě jednou...!!! - On ... je černej - Pokračuj! - Je ... je plešatej ... - Vypadá jako děvka? - Cože? - Jestli vypadá ... jako ... děvka? - Nééé! - Tak proč jsi ho chtěl vojet jako děvku?! - Nechtěl. - Ale chtěl. Ale ano, chtěl, Brette! - Chtěl jsi ho vojet - Né, né - Ale pan Marsellus Wallace nemá rád, když ho vojíždí někdo jinej, než paní Wallacová. (26.08.2006)

Čo dodať k filmu, ktorý skoro celý dokážem recitovať naspamäť a ktorý ma aj pri pätnástom pozretí stále rovnako dobre pobaví? Je to klišé, uctievať tu Tarantina, všetci vieme, že v poslednej dobe Quentin húli priveľa trávy a má mylnú predstavu o vlastnej coolovosti, ale Pulp Fiction tak či onak zostáva jedným z troch najlepších filmov 90. rokov. A na Civala, ktorý tomu nerozumie, treba poslať bandu negrov s kliešťami a letlampou. "Aby si kluci trochu zablbli." (03.04.2007)

Tak téhle kultovce jsem se bůhví proč dostal až několik let po její premiéře. Tuším, že tím impulzem byla hudba, o které mi kdosi prozradil, že je z jakéhosi cool filmu. Po jeho zhlédnutí jsem teprv pochopil, odkudže to lidi berou ty hlášky. Názor na tenhle film u mě zrál jak víno a čím více filmů jsem poznával, tím více vynikla jeho jedinečnost a originalita. Srovnat snad ani s ničím nelze, naopak, filmy se srovnávají s ním, jak to má u správného kulťáku být. (17.06.2005)

(1001) Experimentálně jsem zjistila zajímavou věc. Pustila jsem si (asi tak pátá projekce za celý můj život) Pulp Fiction večer, když jsem byla hodně unavená, ale nechtělo se mi ještě spát, s tím, že se pobavím a pošmáknu si na přerývané kapitolové dramaturgii (vše míněno v tom tom nejlepším znova smyslu). No ale jak jsem tak na to koukala, tak mi to skoro vůbec nepřipadalo zábavné ani cool. A tak nějak jsem si ve své unavené hlavičce sesumírovala názor, že film je obecně brán jako vtipný, protože on sám nám říká, že je vtipný, personifikováno ve scéně, kde Jimmy aka Tarantino aka Režisér říká, že chlapci v tričkách vypadaj jako kašpaři. A co mu na to Jules odpoví? Odpoví mu: "Jsou to tvoje hadry, trotle." (Parafrázuji.) A s touto filosofickou myšlenkou na rtech odcházím. (30.08.2012)