Gauneři

Aha! Tak už konečně chápu proč je Tarantino tak populární. Zatímco Pulp Fiction ve mně zanechalo maximálně nudu, u jeho Gaunerů jsme se královsky bavil. Vypointované dialogy, skvěle udělaný příběh, kde se o "tom" stále mluví, ale není vidět co se stalo, ale díky kvalitnímu scénáři jsem byl jasně schopen si to představit. Herecký koncert nejlepší kvality, zejména strašně sympatický Buscemi, je právě oním motorem, jenž zde funguje naprosto bezchybně, zatímco v Pulp Fiction se často zasekával. Tohle je TEN Tarantino o kterém jsem slyšel, tohle je ten originální a vizionářský řežisér/herec/scénárista. (05.01.2009)

Asi vůbec nejčistší esence "tarantinismu"... Mafiáni v oblecích, bavící se o nejobyčejnějších věcech co možná nejsprostším jazykem, stará zápletka oživená nechronologickou narací, zajímavé postavy, výborní herci a špičkové dialogy. Takový je zkrátka Tarantino, čerpající tématicky ze všech možných i nemožných pramenů popkultury. Gauneři jsou syrovější a ucelenější než Pulp fiction, který jde víceméně brát jako několik jen náhodou se protínajících příběhů. Ve většině ostatních věcí jsou hodně podobní jako Tarantinův slavnější kousek, schází jim však něco... nějaké fluidum dokonalosti, kterým (alespoň pro mě) oplývají legendární Historky. Michael Madsen je opravdu nezapomenultený, Steve Buscemi trochu připomíná svého zabijáka z Farga. Celkově výborný film, který by byl za čtyři, ovšem poprvé v plné síle ukázal, co se scénářem a herci umí Tarantino, za to dávám i tu slabší pátou hvězdu, i když... Necelých 90% (18.07.2006)

Ultralevné, ultranudné. Pochybuji, že jsem jenom neměl náladu, anebo že Tarantinovi jako tvůrci nerozumím (proč by mě jinak bavil Kill Bill), spíš mám dojem, že tu někteří adorují film s dobrými postavami, ale dějem a scénkami, u nichž se snad ani nejde bavit. Dialogy sice nejsou tak o ničem jako v Autě zabiják, ale jinak si s tímhle Quentinovým brakem v ničem nezadají. Asi jsem měl nějakou cenzurovanou verzi, z které utekly všechny hlášky, geniální scény (co mají všichni s tím řezáním ucha - je to samoúčelné až na půdu) a hlavně logika a momenty překvapení. Možná je to tím, že mám Quentina prokouknutého, možná jsem měl jenom štěstí, že jsem "zásadní odhalení" uhádl na míle dopředu, ale jedno vím určitě - nazvat Gaunery geniálním debutem, musel bych si vyříznout jazyk a vytřít si s ním zadek jak bych se styděl. (14.11.2008)

Myslím, že Tarantino si vzal inspiraci z filmu Killing od Stanleyho Kubricka. V obou filmech se chystá velká loupež, a až na pana Oranžového jde o samé velké zločince. V obou filmech panuje jistá nedůvěra a postavy se dopuštějí chyb. I přesto, že se plán vydaří, zločinco buď umírají, nebo jsou chyceni. V obou filmech najdeme i téma cesty za svobodou. V tomto filmu je to pan Oranžový, který chce využít loupeže, aby znovu získal svobodu. "Ve snu jsi mě zastřelil, tak ti radím, aby ses probudil a omluvil se", říká pan Bílý v jednom ze svých nezapomenutelných výstupů. Dále si říkám, že hříčka se jmény je podobná z filmu The Taking of Pelham One Two Three (1974) Styl oblečení je podobný z filmu Lepší zítřek 2 (1987) Scéna postřelení nejlepšího přítele a on se o něj stará, přesvědčuje ho, že nezemře, kde jsme svědky podobného rozhovoru, ale i podobných pocit, která ti dva zažívají. To vše z filmu Oběti války (1989). Ale naprosto největší vliv na Gaunery měla málo známá hongkongská gansterka režiséra Ringo Lama "Město v plamenech" z roku (1987). Hrál v něm jeden z Tarantinových nejoblíbenějších herců asijské kinematografie Yun-Fat Chow. Je zajímavé, že všechny tyhle filmy patří mezi oblíbené Quentina Tarantina a on se rozhodl z nich udělat mix. (10.01.2004)

"Proč zrovna já musím být pan Růžový??" Film stojí a padá na naprosto luxusních hereckých výkonech. Jinak je to příběhově o ničem. Michael Madsen je v něm tak podobný Elvisovi, že bych se nedivila, kdyby z toho rádia, které si k tomu řezání ucha a pálení čarodějnic pustil, zazněla písnička I got stung. On by si ji k zamýšlenému mučeníčku zazpíval a já bych se asi skácela smíchy z gauče. (27.02.2020)