Gauneři

Vynikající krimithriller přesně ve stylu, jaký se od Tarantina dá čekat. Nápaditý akční děj je obohacen o několik skutečně drsných scén a všichni herci se doslova předhánějí v tom, kdo na sebe strhne větší pozornost diváka. Nakonec se zřejmě vítězem stal u většiny stejně Michael Madsen díky scéně s uchem. Tarantinovsky zábavná byla ovšem i scéna s přidělováním barev k přezdívkám pro smluvenou akci - hlavně pan Růžový se zviditelnil. :) (05.07.2003)

Asi vůbec nejčistší esence "tarantinismu"... Mafiáni v oblecích, bavící se o nejobyčejnějších věcech co možná nejsprostším jazykem, stará zápletka oživená nechronologickou narací, zajímavé postavy, výborní herci a špičkové dialogy. Takový je zkrátka Tarantino, čerpající tématicky ze všech možných i nemožných pramenů popkultury. Gauneři jsou syrovější a ucelenější než Pulp fiction, který jde víceméně brát jako několik jen náhodou se protínajících příběhů. Ve většině ostatních věcí jsou hodně podobní jako Tarantinův slavnější kousek, schází jim však něco... nějaké fluidum dokonalosti, kterým (alespoň pro mě) oplývají legendární Historky. Michael Madsen je opravdu nezapomenultený, Steve Buscemi trochu připomíná svého zabijáka z Farga. Celkově výborný film, který by byl za čtyři, ovšem poprvé v plné síle ukázal, co se scénářem a herci umí Tarantino, za to dávám i tu slabší pátou hvězdu, i když... Necelých 90% (18.07.2006)

Tak jsem si po několika dlouhých letech dal repete a musím říct, že RESERVOIR DOGS jsou pro mě ten nejklasičtější Tarantino. Naakumulovaná atmosféra, práce jen s několika charaktery a v omezeném prostoru, tak to mám rád. Harvey Keitel a Lawrence Tirney tu patří mezi moje oblíbené postavy, zboužňuji jejich tuhý akcent a chraplavý hlas, od těhle chlapíků bych si nechal dlouho vyprávět. Výborný debut. (28.09.2010)

"Někdo nám strká do prdele rozžhavenej pohrabáč a já chci vědět kdo." Kdyby mě starej Joe pozval na tuhle fušku, tak bych evidentně byl panem Bílým - zkušeným, schopným a nevědomky chránícím krysu. Nemám totiž koule na to bejt panem Oranžovým, jsem příliš heterosexuální pro roli pana Růžovýho, považuju se za málo kultovního režiséra pro štěk pana Hnědýho a na rozdíl od pana Světlýho mne nijak zvlášť nepřivádí k orgasmu uřezávat uši cizím lidem. Ovšem pozvání na Tarantinův ukecaný debut nikdy neodmítám a song "Stuck in the middle with you" pak z hlavy nedostanu ani zblízka vypáleným střelivem značky Luger ráže 9mm. (29.10.2011)

Stačila jedna pitomá přestřelka, flashback vsazený do přepadení toho krámu s diamantama, nebo cokoliv, kde se střílí (těch pár výstřelů od Mr. Pink skutečně nepočítám). Bohužel to byla jen hodinu a půl dlouhá diskuze o tom, co se ASI stalo, kdo ASI zradil a co se bude ASI dít dál. 50% nuda (11.10.2008)