Gauneři

Quentin Tarantino bol pre mnohých najvýraznejším a najvzrušujúcejším objavom americkej kinematografie 90. rokov, ktorý sa ohlásil týmto fantastickým kriminálnym thrillerom. Reservoir Dogs mali menší rozpočet než jeho nasledujúce diela, no obsahujú prvky, ktoré sa neskôr stali Tarantinovým poznávacím znamením (tzv. trademarkom). Film sa začína uprostred nepodarenej krádeže diamantov a je rozdelený na niekoľko kapitol, predstavujúcich každého z gangstrov. Tarantino sa nechal inšpirovať rôznymi filmami o lúpežiach – The Killing (1956) Stanleyho Kubricka, City on Fire (1987) Ringa Lama – a podsvetím Jeana-Pierra Melvilla – až na to, že vynechal samotnú lúpež. Dôsledkom nevydarenej lúpeže je krvavý proces, v ktorom súperí lojálnosť s trpkými podozreniami, keď sa zločinci snažia dopátrať, čo (alebo kto) zlyhal/o. Tarantinove banálne „fuck“ dialógy, čerpajúce z popkultúry, dodávajú filmu ironický nádych. Títo zločinci rozprávajú ako obyčajní ľudia posadnutí filmami, nie ako gangstri. Rozruch však spôsobila práve tá znepokojujúca ľahkosť, s akou sa postmoderná „pohoda“ mení na krvavé násilie, pričom je ľahké prehliadnuť vnútornú citovú bolesť. 80% (13.06.2010)

"Někdo nám strká do prdele rozžhavenej pohrabáč a já chci vědět kdo." Kdyby mě starej Joe pozval na tuhle fušku, tak bych evidentně byl panem Bílým - zkušeným, schopným a nevědomky chránícím krysu. Nemám totiž koule na to bejt panem Oranžovým, jsem příliš heterosexuální pro roli pana Růžovýho, považuju se za málo kultovního režiséra pro štěk pana Hnědýho a na rozdíl od pana Světlýho mne nijak zvlášť nepřivádí k orgasmu uřezávat uši cizím lidem. Ovšem pozvání na Tarantinův ukecaný debut nikdy neodmítám a song "Stuck in the middle with you" pak z hlavy nedostanu ani zblízka vypáleným střelivem značky Luger ráže 9mm. (29.10.2011)

Skoro stejně ukecané jako Pulp Fiction, ale naštěstí o dost kratší. Do poloviny jsem si říkal, že ani tímto snímkem si mě Tarantino nezíská. Jenže pak to do sebe začalo zapadat, atmosféra byla hutnější, scény perverznější a já se konečně začal bavit. S odstupem času si však říkám, že tento kousek tady zabírá místo lepším filmům a jen kvůli tomu, že je to první Tarantinův snímek, obě oči nepřimhouřím. (21.05.2010)

Nářez a překvapení v jednom. Totiž, od tohohle jsem nic nečekal hlavně kvůli tomu, že Tarantino je pro mě symbol jednoho z nejpřeceňovanějších režisérů současnosti, který jakmile dokončí film, tak pět minut na to se stane film kultovním snímkem. A tak jsem dal Quentinovi poslední šanci. Říkám si, že jeho debut by nemusel být špatný. Ale že bude až tak dobrý, to jsem fakt nečekal. Už začátek, kde (celkem logicky :-)) rozebrali Madoninu píseň "Like A Virgin" mě dokázal nakopnout na tu správnou vlnu, která se mě nepustila až do konce tohoto skvělého filmu. Jenže, co je důležitější, u tohohle filmu CHÁPU, že se z něj stal kult, protože si to právem zaslouží, asi stokrát více, než Pulp Fiction (kterému jsem sice dal plné hodnocení, ale nepřesvědčil mě o tom, že by byl hoden nálepky "kultovní film"). Takže, pokud jste na tom s Tarantinem stejně jako já, zkuste Gaunery a možná, že přece jen dokážete pochopit, co na něm ostatní vidí... (27.07.2009)

Gauneři, Tarantinovo slavný celovečerní debut, nezapřou originální, byť poněkud úchylnou obsesi svého stvořitele (scénář, režie i jedna z rolí) světem brakových románů, béčkových gangsterek a vůbec tímhle zvláštním subžánrem americké kinematografie. Brak (anglicky pulp) tu dostává nový rozměr - Tarantino ho povyšuje na zábavu širokých vrstev mainstreamového publika (k absolutní dokonalosti to dotáhl samozřejmě až svým následujícím filmem, který o tom vypovídá již svým názvem - Pulp Fiction). Vtip je v tom, že ačkoliv ,,šílený samouk z videopůjčovny" adoruje fenomén béčkového filmu, o béčkový film se ve své podstatě nejedná - Tarantino provádí skvělý a promyšlený casting, dokonce se dá říci, že má film napěchovaný hvězdami (i když spíše amerického nezávislého filmu), i přes přemíru krvavosti nikdy nesklouzne k přímému zobrazení skutečně drastické scény (atribut drastičnosti je posunut do jazykové roviny, která skutečně stojí za to...míra vulgarity je skutečně abnormální) - např. řezání ucha sleduje kamera natočena mimo epicentrum scény atd., už ve fázi scénáře je geniálně postižen trend verbální podstaty takového filmu - správný ,,drsňák" totiž spíše než zabíjí na potkání hlavně vypouští ultrastylové ,,hlášky, což scénárista Tarantino umí skutečně mistrovsky (a zabíjení má i morální podtext - být ,,gaunerem" se alespoň v tomhle filmu nevyplácí). Nelze nezmínit ani postmoderně řešené rozbití klasické stavby filmového vyprávění, což k dokonalosti dotáhl opět ve svém následujícím filmu, členěném do nelineárně řazených kapitol. Je divné psát o Gaunerech ve smyslu, že jsou zábavní, ale to je vlastně práce Quentina Tarantina - oprášil zašlou slávu tohoto žánru a otevřel ho i většinovému divákovi. Podobné filmy: Pulp Fiction: Historky z podsvětí (05.02.2009)