Vojákova dívka

Prý láska, která se vymkla kontrole. V otázkách milostných mezilidských vztahů poněkud zdravě avantgardní a rozhodně výborný film, který je dobře natočený i velmi dobře zahraný. Divák je provázen příběhem krůček po krůčku, nic není odhaleno dříve, nežli nastane ta pravá chvíle. Film je to romantický i tragický a především opravdový, neboť byl natočen podle skutečné události. O to větší silou dokáže zapůsobit a vzbudit různá pokušení. A tou nejskvostnější lahůdkou pro mě byla krásná hudba, zejména pak v pěveckých vystoupeních okouzlující Calpernie. Bezpochyby nejnádhernější byla smutná píseň - Následky pádu. (05.01.2006)

Byl jednou jeden voják, který potkal v baru dívku, do které se okamžitě zamiloval. Tuto na první pohled fádní love story však velmi brzy rozboural fakt, že ona dívka vlastně tak docela dívkou nebyla, či spíše byla, ale spíše psychicky než fyzicky. Ale jelikož oba věřili ve skutečnou lásku, milovali se i tak. Čím dál tím méně je však mělo rádo jejich okolí... Tím bych shrnul obsah tohoto filmu zároveň i s jeho charakteristikou. Opět je tu téma homofóbní společnosti libující si v již zažitém. Nejde však o prachprostou snahu o kontroverzi, jakých bývá v poslední době dosti a dosti - jde především o příběh, nenucený, pomalý a mrazivější o to poznání, že je podle skutečné události. Jak může být lidská společnost tak nechápavá, odporná a do jakých extrémů je schopna zajít... O tom by nám mohla vojákova dívka vyprávět. (23.10.2011)

Já mít syna, jenž se časem ukáže spíš dcerou v cizí kůži a místo držení míče ho bude zajímat, jak udržet melodii, nevím, jak to skousnu. Jenže tenhle flák není o tom, jak se s odlišností a nezařaditelností ratolesti vyrovnají rodiče, ba ani o tom, jak to zvládne ona sama, ani o tom, jak náročný a vzácný musí bejt, když taková bytost najde v životě štěstí a lásku. Není ani zrcadlem nastavující mi vtíravou otázku považuju-li někoho takovýho za „zrůdu“, protože vím, že ač bych nezvolila tak expresivní výraz, normální ani příjemný mi to není. Tenhle film je o něčem, co se může ve chvíli, kdy někdo jako „ona“ už najde konec od šňůrky životního štěstí, jevit nepodstatný – je o předsudcích ostatních. O jejich nízkým intelektu, lásce, pokrytectví, nenávisti k vlastnímu já za "zakázaný" city a o maskování onoho faktu za agresi, o strachu z neznáma, o udržení předpokládaný reputace a o válkách, který smrtelná kombinace těhle aspektů prohraje zničením členů vlastní strany barikády ještě dřív, než se vůbec ta ryze testosteronová armáda dostane k nepříteli. Je o tom, že lidi (ač je nikdo nenutí to přímo chápat), místo aby přáli radost i těm s menším štěstím nebo děkovali bohu, že právě oni nebyli terčem jeho ironickýho smyslu pro černej humor, se serou do něčeho, co jim vůbec nepřísluší a podle jejichž křesťanský „dobrotivý“ víry ani na Zem nepatří. Je o tom, že lidi jsou kurvy…a láska zabíjí. (23.09.2011)

Velmi mě překvapilo, jak výborný film to byl. Skvělé výkony hlavních hrdinů, hlavně Lee Pace- jako královna klubu Visions-Calpernia Addams a krasavec Troy Garity jako vojín Barry (syn Jane Fondové), který se do ní (něj) zamiluje. Ale nebude to happy end...musím říct, že mi slzičky tekly a velkou ránou pro mě bylo zjištění, že to bylo based on a true story... (06.01.2006)

Za poslední dobu jeden z nejlepších mnou viděných filmů. Krásný otevřený příběh o lásce, které nebylo přáno. Proč musí být vždycky to, co není vlastní většině shledáno za špatné, zrůdné apd.? Vždyť právě ti nejhorší bývají ti úplně nejnormálnější. Není to jenom tak, že na jistém svém profilu mám uvedeno " nesnáším " homofoby, xenofoby, rasisty a podobnou havěť" protože to havěť je. Nevím, co více bych měla psát, není to klasický uplakaný film, který od začátku hraje útočí na city diváka, má v sobě vyvážený příběh plný citu, a tak v polovině si člověk začně říkat, že se se určitě stane něco hrozného. (26.06.2009)