Samsara

I přes velice pomalý rozjezd má Samsara co nabídnout. Ale divák musí mít trpělivost si smysl filmu musí v jeho velice pomalém tempu vyčekat. Pakliže mu film sedne, získá představu nejen o odříkání mnichů, ale i inspiraci k přemýšlení o životní cestě. Naštěstí vám toto čekání může zpříjemnit krásná kamera a podmanivá hudba. Osobně mám o důvod víc obdivovat muže, jež žijí prosti od všech životních slastí, musí to výt velice těžké, na druhou stranu asi nejsem dost duchovně založený člověk, protože v jejich životním stylu nevidím smysl. A v závěru mě napadlo, že i volba duchovního života může být vlastně velice sobeckým aktem. (02.09.2011)

Na tomto snímku je nejhodnotnější jeho námět, bohužel scénář je šíleně rozvleklý se spoustou hluchých míst. Dost často jsem se tedy nudil. Též mi vadil hlavní hrdina Tashi, který pořád vypadal, že neumí do pěti počítat. Proto dávám pouhé 2*. O to víc si cením filmů jako Hymalaya, Pohár nebo ještě Travellers and Magicians. U Samsary to nezachrání ani celkem dobrá kamera. (13.02.2006)

Film sa mi občas zdal trošku trhane strihaný. Ale s tým sa dalo zmieriť. Nakoniec hodnotím film ako prínosný a tým pádom nadpriemerný. Erotické scény v prvej časti filmu na mňa pôsobili príjemne. Dobrá kamera, sympatickí herci a typ konca, ktorý mám rád a niekedy mi lezie na nervy. Čo myslela, manželka ex-mnicha svojími slovami na konci filmu. Ako to pochopila hlavná postava a ako sa rozhodla? Nie je niekedy rozhodnutie pre duchovný život sebectvom a útekom pred zodpovednosťou? "Jak zabránime kapce vody, aby nevyschla?" (22.02.2015)

Začátek filmu mě nijak nenadchl a říkala jsem si, že z toho nic nebude, ale čím dál víc se mi děj začínal líbit. Nakonec jsem dala plný počet hvězdiček, protože si je tento film ode mne zaslouží. Životní cesta buddhistického mnicha, který se zamiloval a rozhodl se žít se svou vyvolenou ... Neotřelý a zajímavý příběh, určitě doporučuji. (26.07.2012)

Tento film můžeme hodnotit z více hledisek. Můžeme se nechávat unést dlouhými scénami, kochat se krajinou a rozmanitou kulturou lidí Tibetu. Na akční vypjetí scén, nebo složitý děj, můžeme rovnou zapomenout. Film je svým dějem předvídatelný od počátku až do konce. OBSAHOVĚ V SOBĚ FILM VŠAK NESE URČITÉ POSELSTVÍ. Na začátku filmu jsem si opravdu myslela, že se budu jen kochat, vypnu mozek a budu příjemně relaxovat, vydrželo mi to až do závěru filmu. Na film jsem se dívala s blízkým člověkem a právě obsah filmu v nás rozpoutal značně vyhrocenou genderovou rozepři. Nějak nás právě tento film rozdělil na dva tábory, stejně jako ve filmu bývalého mnicha a jeho manželku. Z mužského pohledu převládal názor, že je lepší opustit všechno, co si bývalý mnich vybudoval prakticky z ničeho, hmotné zaopatření, ba dokonce i rodinné zázemí svou ženu a syna, přetrhat všechna tato pouta a vrátit se opět k meditaci, která má hlubší význam, než povrchní lidský život. Když se nad tím tak zamýšlím, vlastně to samé udělal i sám Buddha, opustil ženu, aby se věnoval hlubšímu smyslu. Z ženského pohledu jsem soucítila s jeho zhrzenou manželkou. Na začátku čelila výsměchu celé vesnice, když jí s mnichem nachytali, tolerovala mu nevěru, nežádala vysvětlení, starala se o něj a jejich syna a nakonec měla opět čelit výsměchu celé vesnice, protože ji opustil, bez jediného slova. Z ženského pohledu v tom, ale není vidět ten hlubší smysl spasit celý svět. Odráží se v tom zodpovědnost, kterou žena má nejen za sebe, ale především za svoji rodinu. Oproti mužské ješitnosti a nezodpovědnosti, bylo tam krásně zachyceno, že sice mnich jde za hlubším smyslem (podle něho hlubším), ale sám je povrchní a nezodpovědný floutek, který nechá svou manželku napospas okolnostem, děj se, co děj. Takže nadále otázkou zůstává, co je povrchní. Jestli je povrchní obyčejný lidský život (mnichova teze), nebo jestli naopak vidíme, jako povrchnost, snažit se spasit celý svět na úkor svých bližních. ( Pemina a moje teze). (04.03.2012)