Hlasy

Klasická duchařina, která využívá všechny možné klišé při lekání a chování postav je daleko za hranicí logiky, ale naštěstí jsou to Španělé, kteří si nedělají hlavu s tím, kdo přežije a kdo ne, umí navodit tíživou atmosféru a na konci jsem si musel zakrývat oči víc než by bylo zdrávo. Škoda, že to nemělo moc hlavu ani patu, ale po hororové stránce určitě nadprůměr. 60% (03.07.2022)

Úplně dokonalé to není, ale španělé opět dokázali, že dokážou i z otřepaného tématu vytřískat co nejvíc. I když se jim nepodařilo mě vyděsit, našlo se pár scén, které mě překvapily a poslední půlhodinku docela slušně přituhovalo. Masky jsou zdařilé, finální scéna překavapující...je to zkrátka někde mezi 3 a 4 hvězdama a v tomhle případě rád zaokrouhlím nahoru. (31.10.2022)

V rámci hororu patří právě duchařiny k těm mým méně oblíbeným, natož pak když pochází z Evropy, díky čemuž jsem neměl důvěru v Hlasy už vůbec, nakonec se ale nejedná o vůbec mdlou podívanou, spíš tedy naopak. Především mě zde nadchla naprostá nemilosrdnost s většinou postav, což není úplně obvyklé a i v tomto případě to tudíž považuji za velmi osvěžující element, dále pak musím vyzdvihnout pár vážně fungujících „lekacích“ momentů a několik i opravdu perfektně vygradovaných scén, kdy jsem snad ani nedýchal, oslovila mě ale i dějová nepředvídatelnost celé zápletky a opomenout nemohu ani úplný závěr s hlavním hrdinou, jelikož takovéto nekompromisní vyústění mě prostě baví. Naopak zklamán jsem byl z atmosféry, která se tvůrcům nepodařila navodit, přitom ale v právě podobných snímcích sehrává většinou opravdu zásadní roli, vytknout musím jinak ale i spousty scén narvaných až po okraj milionkrát použitých klišé, a v neposlední řadě ne příliš výrazné obsazení, ale to je spíš jen můj subjektivní dojem, vyvolaný celkovým negativním názorem na většinu herců z pyrenejského a apeninského poloostrova. Stylově syrové zpracování ve mně nakonec ale přeci jen převážilo onu pomyslnou misku vah na stranu spokojenosti, i tak musím ovšem konstatovat, že o nějakou ojedinělou a zapamatování hodnou duchařskou jízdu se rozhodně ani zdaleka nejedná, prostě jde o takový pěkný, nevybočující průměr. (21.01.2021)

Španělský snímek „Hlasy“ si sem tam bere až moc ze svých amerických předchůdců, možná se i zbytečně snaží být moc americký, ale tolik to nevadí, protože je zde silný příběh, který není vystavěný jen na tom, že se snaží diváka vyděsit, ale i na tom, že se jej snaží trochu proprat emocemi. A ten mix ve španělském podání funguje docela dobře. A hlavně ano, pořád s budete bát. (29.01.2021)

Co si budem vykládat, slyšet hlasy a nikoho nevidět, to může být k smrti děsivé. Osobně s tím mám bohaté zkušenosti, stává se mi to vždy když telefonuju a nebo když sem si toho (THC, LSD atd.) vzala moc. Nedá se říct, že bych z toho byla vyděšená, kreslila obrázky zkázy nebo lezla pod postel (i když občas se mi to děje), ale chápu, že to na lidi může působit všelijak. Tady nebubákujou ale jen tak nějaký hlasy. Tady bubákuje hlas starý čarodějnice s extrémně hnusnýma nohama, který mě děsily fest. Takový hnáty, to nechceš. Čarodějnice jinak moc děsivá neni, jelikož záběry na ní jsou rozostřený jak svině a když už to není rozostřený, tak drží v ruce kameru někdo, kdo má zrovna epileptickej záchvat nebo parkinsona. Ještě je tu teorie, že prostě kameraman byl zesranej strachy, jelikož tu babu vůbec nenalíčili, byla tak šeredná přirozeně a to bych se pak za tou kamerou klepala taky. Hlavní hrdina je sympaťák a celkem mi ho bylo i líto, páč ono to asi fakt nasere, když jste OSVČ, renovujete baráky, nikoho neserete a najednou BUM, všechny prachy vrazíte do prokletýho baráku a jako bonus nepřijdete jenom o prachy. Konec byl krásně černej, tam musím zatleskat, takovej výmrd sem nečekala a asi bych si to na místě Daniela taky nechala projít hlavou. Jinak dědula, co přišel na pomoc se svou dcerou, byl kurva čipera. Bachor rozpáranej a běhal jak srna. Sice trochu obézní a hodně sešlá srna, ale jak mu to fofrovalo. Jo a ty rozkládací brejle chci !! (03.12.2020)