Den cvoka

Našli ste sa v niečom??? Neuróza ako obrana proti úzkosti?? Cha!! Adam nemá žiaden charakterový nedostatok, je to "len" nadmieru frustrovaný intelektuál žijúci vo svete ubíjajúcich rituálov, kt. ho ako tak držia pri vitalite... Život "obete" bez ženy, zmyslu, spokojnosti a nádeje si kompenzuje vo svojich snoch a literatúre. Chodí k cvokárovi, dopuje sa chémiou márne štartujúcou jeho serotonín, žije len pre svojho syna, pohoršujú ho ľudia, reklama, pohoršuje sa sám sebou....ono by nešlo ani tak o charakter postavy, ako o trefný názor Koterskeho na malom priestore..Predviedol deň cvoka a geniálne vystihol celý jeho život. Už dávno som sa tak "nebavila" a všetko to vo mne ešte akosi doznieva..a už teraz presne viem, na čo si spomeniem pri cestovaní vo vlaku ("budem čakať na psa") či pri pozeraní futbalového zápasu, keď dajú gól...:)) vychytávkové trpkoreálne dielo, najlepší bezkonkurenčný poľský film! (06.07.2009)

KUUURWA, toto bol nenormálny masaker!!! Obsedantno - kompulzívna porucha hlavného (anti)hrdinu, jeho psychické prežívanie, neurózy, nastavenia a všetko ako zrkadlo sveta okolo nás...Satira, irónia, smútok, sny, sklamania, rozčarovanie, frustrácia, ľudia, vzťahy... Inteligentné, anarchistické, nihilistické, kritické ale predovšetkým psychologické...Fenomenálne v celku, geniálne v detailoch (čo scéna to unikát!)...nový prírastok do mojej filmovej topky a film, ktorý raz vidieť nestačí!!! Nemám viac slov, treba vidieť... (06.07.2009)

Tak jsem se spolu s Adaśem prokurwovala až k pěti hvězdičkám. Protože Adaś je velký sympaťák, i přes negativní postoj k životu a nasranost na celý svět. Při jeho běžných denních činnostech jsem se poznávala. Lišíme se vlastně jen v tom, že já už nejsem single a na všechny kokoty se sbíječkou v sedm ráno pod oknem můžeme kurwovat ve dvou. A to je úplně jiný kafe! (30.04.2024)

Den cvoka, který není ale až tak úplně cvokem. Krize středního věku, frustrace celé v socialismu ztracené generace, hledání smyslu života, deprese povstávající z prázdna uvnitř vlastní existence, věčné prokletí západního intelektuála, totiž pochybování o sobě sama, syndrom vyhoření, ztráta hodnot způsobená odtržením od přírody a přivyknutím na městský způsob života, typická východoevropská ,,nasranost", desítky, ba stovky rituálů, které v podstatě jako jediné drží jedince při životě, onanování místo lásky, samota, vnitřní i vnější...to je Adaś Miauczyński, za jehož jméno je možno si dosadit tisíce, ba miliony mužských jmen indoevropského původu... Den cvoka, náš den... ,,Zabíjí mě samota, kterou jsem si způsobil sám." (25.11.2010)

Miluju tenhle věčný optimismus, zapálení pro život a neutuchající touhu stále něco dokázat a nenechat se jentak něčím ( někým ) rozhodit...... :o) Komedie s notnou příchutí trpkosti a hořkosti, ale málo platné, nezbývá než rezignovat a nechat se čtyřiačtyřicetiletým Adaśem Miauczyńskim bavit. Syndrom vyhoření je svinská to věc..... (14.02.2011)