Den cvoka

Nářez. Dostalo mě to! Chvíli si říkáte "bože, to je hroznej týpek", abyste si za malou chvíli řekli na oplátku "vždyť já jsem vlastně docela jako on!" :o) Samozřejmě detaily, příhody, reakce, návyky, zlozvyky i okolnosti mohou být v životě každého z nás jiné, u Adaśe coby hlavní postavy se již také jedná o jistý stupeň psychické poruchy, resp. vykreslení jeho povahy a života může být rovněž v rámci žánru komedie či satiry záměrně zveličeno do působivě komických i hořkých extrémů. Nicméně podstatu vnitřní zkušenosti cítím zčásti podobnou, až jsem měl párkrát pocit, že se dívám na Adaśe málem jako své karikaturní zrcadlo sebe samého, ne-li na zrcadlo současnosti, tak třeba i varovné zrcadlo potenciální budoucnosti! Film pokračoval natolik úderně, že když jsme se zašli s Adaśem do bodu vzájemného míjení, spolehlivě to „zachránil“ příchod jeho syna v období problematické puberty, v němž jsem zároveň mohl do třetice spatřit i karikaturní zrcadlo své minulosti. Nebo jindy film nabídl univerzální příhody z cestování vlakem. Takový humorně i nepříjemně odpozorovaný život ve filmu, kde se neuvěřitelným způsobem snoubí humor s depresí i pocit každodenní reality s bizarností, a po němž bez zachování si nadhledu můžete klidně skončit i způsobem, jaký popisuje Adam Bernau. :o) Herecké ztvárnění hlavní postavy Markem Kondratem i s komickou nadsázkou za hranicí běžné komformity bylo famózní. Když došlo na výjevy na pláži a přišla tam ve dvojici dívka mluvící infantilně nesmyslnými pazvuky, říkal jsem si, že už tvůrci přehání a odklání se od reality, ale s brzkým zvratem mi došlo, jaký smysl tyto scény měly a už jsem byl zpět doma, aniž bych musel Koterského filmu odebírat hvězdičku. [90%] (05.12.2023)

Ten český název mi přijde takový trochu zavádějící, přece jen, cvok mi tady moc nesedí, ale budiž. Jednoznačně jsem od filmu nic nečekal, a pak jsem jenom koukal, co to sleduji. Výborně natočené se smyslem pro absurdnost a schopnost zajít tak daleko, jak je potřeba. Výborný polský film, který ukazuje sílu tamější kinematografie. (14.11.2016)

Scénář: Marek Koterski .. Ostrá satira zkurwené všednosti! Jízliví epizoda ze života stárnoucího polského občana, který žije utopen v každodenním stereotypu, kdy ztratil veškeré iluze či cokoliv, co by jej motivovalo do dalších let života. Šablona, která by šla stejně snadno aplikovat na každodenní život nejen v Polsku, ale i u nás či okolí, zejména díky podobnému prostředí a společenským poměrům, protože takoví lidé, jako hlavní postava, žijí nejspíše všude na světě, jen to prostředí společnosti, kam míří řada vtípků, se liší. Nejsmutnější je, že tento zkurvený pseudosvobodný systém nás možná také semele .. 7x dokola!!. A Marek Koterski si tímto zadělal na přední místo v mém žebříčku neznámých evropských režiséru o kterých si rád doplním znalost. (04.10.2006)

Diamant zmrzačené polské kinematografie. Jediná vtipná a inteligentní polská komedie za posledních 30 let. Bez sebemenšího přehánění dílo na světové úrovni - jízlivé, drzé a krutě sarkastické. Celá řada gagů ze života zapšklého intelektuála se zpackaným životem se vysmívá desítkám skupin (nejen) polské společnosti - umělcům, plebsu, klerikálům, politikům, novinářům, lékařům ... Úsměv, který velmi rychle začne trnout. (26.06.2010)

"S prdelí jsi vždycky měla problém. Kup si dřevěnej kolík a sedni si na něj. To tě uklidní." Někteří lidé se pro život nehodí. Třeba Adam a já. My jsme takoví ti distingovaní intelektuálové, jejichž vznešenej slovník se během chvilky dokáže proměnit tak, že si i zkušenej dlaždič musí vyhledat některý vulgarismy ve slovníku. Stačí probuzení sbíječkou, šlápnutí do psího hovna, otravní sekači trávy, kdákající slepice v MHD a už kromě sprostejch slov lítají vzduchem i jezevčíci. Já jsem Adamovi hrozně fandil, aby našel svůj klid a ukázal mi cestu. Zázrak se však nestal. Nevadí. Paneláková modlitba mi ho vynahradila. (30.09.2021)