Den cvoka

Velmi svérázný náhled do života jednoho téměř normálního člověka, učitele. V podstatě bych to srovnal se starými dobrými českými filmy. V tomto případě je to ovšem jen o jediném herci, který nás provází svým běžným dnem. Dojmy jsou více než kladné a podobnost s životem mnohých z nás nezpochybnitelná. Nebýt toho přehnaného náboženství, přes které jsem zakopával celý film, byla by to typická česká společnost. Inu, mnoho toho máme společného s našimi severními sousedy. Nemohu jinak. 90% (16.12.2011)

Absolutním vrcholem je pro mě scéna převzetí výplaty, která mě vždycky spolehlivě odrovná: "Neuvěřitelné. Ne, to nemůže být pravda. 8 let základní školy, 4 na střední. Potom 5 let vysokoškolských studií. Absolvoval jsem s vyznamenáním. 20 let praxe a tohle mi platí. Jako by mi někdo dal přes hubu! Do prdele, kurwa! Bratři polonisti, sestry polonistky! 130 nás bylo první rok. Mysleli jsme, že jsme ti šťastní. Že nás vzali do básnické školy...básnická škola. Ježiši, kurwa, do hajzlu! Přes pět let, tisíce stránek, mládí ztracené v knihovnách. A potom bída, bída a rozčarování. A potom beznaděj a starost pária. A bezbřehé pohrdání vlády, táhnoucí se od diktatury k demokracii, která učitele považuje za míň než odpad. Proč se každá vláda chová, jako bych byl nula? Demokrati nebo komunisti, pro všechny jsem jen smetí. Kurwa! Pod každou vládou se cítím jak zmlácenej pes. Proč nejsem hovado s klackem v ruce? Určitě by mě respektovali, hodit po nich cihlou. A přece jsme "solí země". Této země. Možná nejsme primitivní silou, diktaturami vždycky otřásali básníci. Tehdy nás potřebují slepé masy, co si nevidí dál než na špičku nosu. Které nevidí dál." Nevím, jestli je dobře, že u tohoto filmu prožívám něco jako katarzi z toho, že někdo dokázal vyjádřit způsob, jakým vnímám okolní společnost, protože mám obavy, že mě čeká podobný osud a že moje ideály vezmou za své jeden po druhém (ale to jen taková černá vize na okraj :). Brilantně ztvárněné neurotické rituály se mě naštěstí netýkají, zatím ("Sakra, zapomněl jsem si sednout. 1,2,3,4,5,6,7. Kurwa! Nepolíbil jsem Ježíškovy nohy!). Trpce pravdivý film o bolestné realitě. Zhlédnuto dvakrát a určitě ne naposledy. (22.06.2010)

Další flák, kdy černý humor střídá sentiment? A je to tu znova. Jestli nemusíš hořké komedie, máš averzi vůči polštině a hlavně pokud tě pohoršují vulgarizmy, úplně jsi minul. Starý morous, okolním světem terorizován a jeho „1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, kurwa, ja pierdolę!“ nemusí ani tak někomu něco říct. Ale při snížení výkonu vlastního mozku je to v klidu. U doktora dobré, ve vlaku lepší, reklamy super, Adamův syn naprosto bezkonkurenční. Jeho part jsem si musel pustit hned několikrát. (15.02.2012)

KUUURWA, toto bol nenormálny masaker!!! Obsedantno - kompulzívna porucha hlavného (anti)hrdinu, jeho psychické prežívanie, neurózy, nastavenia a všetko ako zrkadlo sveta okolo nás...Satira, irónia, smútok, sny, sklamania, rozčarovanie, frustrácia, ľudia, vzťahy... Inteligentné, anarchistické, nihilistické, kritické ale predovšetkým psychologické...Fenomenálne v celku, geniálne v detailoch (čo scéna to unikát!)...nový prírastok do mojej filmovej topky a film, ktorý raz vidieť nestačí!!! Nemám viac slov, treba vidieť... (06.07.2009)

I po druhém zhlédnutí za pět. Na některé scény již s velkou pravděpodobností nikdy nezapomenu: kontrola prostaty s dokonale zahranou (= na nerozeznání od skutečnosti) znuděností lékařky a intimitou, kterou si podobné vyšetření žádá, motlitba Poláka, která sedne dokonale i na Slováka (malý, zlý a závistivý), dobrodružství ve vlaku, zkoušení milovaného syna ze základů anglického jazyka... (11.07.2013)