Den cvoka

Vypol som žehličku ? Zavrel som chladničku ? Zastavil som vodu ? Tomuto sa hovorí obsedantno kompulzívna porucha. ŽE JU NIEKTO TAK DOKONALE A JEDNODUCHO POUŽIJE VO FILME A JA SA BUDEM SMIAŤ, AŽ MA BUDE MRAZIŤ, CHE, TO JE FRAJERINA. Obsedantně kompulzivní porucha (OCD - Obsessive-compulsive disorder) patří k úzkostným poruchám a je poruchou chronickou. Pacient má nutkání vykonávat určitý soubor činností, kompulze, které jsou také běžně nazývány rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou, bude mít pocit nesnesitelné úzkosti (např. že se jeho blízkým nebo jemu něco hrozného stane), dokud nevykoná kompulzi. Tyto kompulze mohou být patrné navenek nebo se mohou odehrávat v mysli. Začátek poruchy je většinou mezi 18. a 25. rokem. Průběh je dlouhodobý a po zhoršení do určitého stádia intenzita kolísá.). VIDÍTE SA V TOM ? (21.10.2009)

Koukám, že polská kinematografie skrývá všelijaké klenoty. Třeba takový Den cvoka. Koho by napadlo, že někdo něco takového vůbec kdy natočí. Jasný, že u tohohle magora se musí každej alespoň trošku najít. Taky jsem se přistihnul, že některé věci, které tam popisoval, dělám i já. Jiné třeba neznám, ale dokážu si je představit. O to je to horší…No a Marek Kondrat? To je obrovská síla tohoto filmu. Ten toho cvoka hraje tak přesvědčivě, že jsem se místy smál, až jsem se bál, že si hubu roztrhnu. Škoda ale, že takhle brutálně zvedlá laťka se neudrží po celý film. Když cvok přestane kafrat a popisovat svůj den, setká se třeba se svým synem, což už taková jízda úplně není. Nakonec se ale zase vrátí k tomu cynickému kafrání a zábava může pokračovat. (27.08.2015)

I po druhém zhlédnutí za pět. Na některé scény již s velkou pravděpodobností nikdy nezapomenu: kontrola prostaty s dokonale zahranou (= na nerozeznání od skutečnosti) znuděností lékařky a intimitou, kterou si podobné vyšetření žádá, motlitba Poláka, která sedne dokonale i na Slováka (malý, zlý a závistivý), dobrodružství ve vlaku, zkoušení milovaného syna ze základů anglického jazyka... (11.07.2013)

Čiernohumorná, miestami až krutá sonda do znudene rituáneho života jedného stroskotaného učiteľa poľštiny za zenitom. Adam je povahovo skoro identická karikatúra, akú vystrihol Miloš Kopecký v "Já už budu hodný dědečku" akurát bez dědečka, zázračnej premeny a zlatého bezstarostného socializmu. Poľsko, ktoré je tu prezentované, je krajina plná šialených existencií, bezbrehej závisti a zmetenej postkomustickej liberality sálajúcej atmosféru alá Diskopříbeh. Mno Marek Koterski vôbec nemá bohvie akú mienku o svojich krajanoch (viz. motlidba Poliaka). 90% (15.10.2006)

Skvělé, já se smál snad v kuse, ale taky to bylo zlehka depresivní. Humor hodně drsný. Divím se, ale zároveň mě těší, že v Polsku něco takového vůbec vzniklo. Hlavního hrdinu v podání Marka Kondrata, kterého terorizuje vlastní matka a nemá žádnou autoritu u svých studentů štve vlastně všechno a dává to najevo nezapomenutelným způsobem. (27.03.2006)