Den cvoka

Skvělé, já se smál snad v kuse, ale taky to bylo zlehka depresivní. Humor hodně drsný. Divím se, ale zároveň mě těší, že v Polsku něco takového vůbec vzniklo. Hlavního hrdinu v podání Marka Kondrata, kterého terorizuje vlastní matka a nemá žádnou autoritu u svých studentů štve vlastně všechno a dává to najevo nezapomenutelným způsobem. (27.03.2006)

Zatraceně hořká, jízlivá, ale zatraceně trefná sonda plná černého místy až absurdního humoru. Mé pocity se neustále přelévaly od "oh, jak tě chápu" po "vůbec tě nechápu". Jak moc jsem třeba rozuměl pokud jde o beznadějnou snahu myslet v neustálem rachotu sbíječek a hlučných sousedů, tak jsem nechápal posedlost rituály. Každopádně to bylo výborné. Skvěle odkoukaný marast života uvízlého v těžké osobní krizi a každodenních stereotypech, které pomalu rozemílají osobnost žijící v téhle podivné pseudosvobodě a pseudodemokracii. Jeden z nejlepších a nevýstižnějších polských filmů. A možná dobrá pobídka změnit to, u čeho si s hrůzou uvědomíme, že k tomu možná taky máme náběh. (01.04.2013)

Koukám, že polská kinematografie skrývá všelijaké klenoty. Třeba takový Den cvoka. Koho by napadlo, že někdo něco takového vůbec kdy natočí. Jasný, že u tohohle magora se musí každej alespoň trošku najít. Taky jsem se přistihnul, že některé věci, které tam popisoval, dělám i já. Jiné třeba neznám, ale dokážu si je představit. O to je to horší…No a Marek Kondrat? To je obrovská síla tohoto filmu. Ten toho cvoka hraje tak přesvědčivě, že jsem se místy smál, až jsem se bál, že si hubu roztrhnu. Škoda ale, že takhle brutálně zvedlá laťka se neudrží po celý film. Když cvok přestane kafrat a popisovat svůj den, setká se třeba se svým synem, což už taková jízda úplně není. Nakonec se ale zase vrátí k tomu cynickému kafrání a zábava může pokračovat. (27.08.2015)

Byť jsem se místy nahlas smál, nedíval jsem se na komedii, ale na mrazivé memento. O člověku, jenž se propadne z chlapeckých snů do samoty středního věku, kde se jeho největším nepřítelem stane vlastní já ověšené psychickými neduhy od deprese, přes hypochodnrii až po nutkavou neurózu. Za pomoci stovek směšných rituálů se hrdina snaží obrnit před hrůzou ze světa a z žití a nic už nedokáže skrz jeho krunýř proniknout. Film vyznívá zoufale, ale přece jsem rád, že jsem ho viděl: byl pro mě cenným upozorněním. (06.06.2011)

"Teď jsem básník a píšu si verše." I já obřadně usedám k psaní komentáře, hrnek kávy, čokoládová tyčinka při ruce..."Uprostřed zahrady sedí královský pár." Rozptýlení. Zevnitř. Zvenčí. Nejde to! Kurwa! Přidávám jednu hvězdu po druhém zhlédnutí, protože jsem se dlouho při filmové komedii tak od srdce nesmála. (14.05.2008)