Minulost Jany Kosinové

Jana Kosinová (patrně poslední velký film V.Matulové), je vystavována nepříjemným tlakům ze strany svého vyděrače, divadelního publika, i běžných lidí žijících kolem ní. Tu se na ni přece jen štěstí usměje, a mladý student napíše hru, která v Janě Kosinové až příliš silně oživí deprivaci, kterou trpí, ale dramaturgem divadla je přijata, a inscenována. Ukáže se, že student, který budí svého kamaráda ráno s oblibou výstřelem z pistole, místo budíku, tak je pro Janu Kosinou tím právě hledaným božím požehnáním. Bohužel se Janě Kosinové nepodaří zbavit se svého vyděrače, ten nafinguje její smrt, a odjíždějí spolu do U.S.A., kde má pro ni vyděrač už lukrativní filmové role, ačkoli o ně Jana Kosinová nestojí. Student se postřelí, ale probere se z toho, i díky péči svých úctyhodných rodičů, a křičí pln touhy po životě na závěr - Chci žít, chci žít, už jen pro ty vzpomínky, a aby ve mě neviděla slabocha. Film má tedy otevřený konec, takže se divák jen může s jiným divákem dohadovat, jak se asi tak mohly dál vyvíjet osudy dvou hlavních hrdinů. (30.03.2014)

Spolubydlící Jan Pivec a Svatopluk Beneš, rozdílní jako oheň a voda, přesto dobří přátelé, skvěle zatápějí nevrlému sousedovi - výborný Miloš Nedbal - ku příkladu nepoužívají každé ráno budík, nýbrž střílejí z pistole do stropu. A půvabná Vlasta Matulová v roli divadelní herečky, jejíž hvězda strmě stoupá vzhůru. Má za sebou však cosi, co ji pronásleduje a nedovolí zapomenout na minulost. Vilém - skvělý Karel Hradilák - ji neustále stíhá a vydírá. Osudy všech se protnou při premiéře nové hry, kterou napsal zamilovaný student filosofie pro svou první velkou lásku. (26.07.2018)

Tenhle film miluji. Je s podivem, jak málo příležitostí dal film Vlastě Matulové. Tady hraje herečku s jistými špatnými zkušenostmi, vlastně se vůbec nedozvíme, co bylo obsahem kompromitujících dopisů, k níž vzplane láskou mladý student Jiří Sutnar, který nevědomky napíše hru o jejím vlastním osudu. Je to vskutku romantické drama, kterému čas ubral jen máloco, snad jen to vzletné závěrečné vyznání opěvující život v podání S. Beneše vyznívá dnes poněkud směšně. Zajímavostí je, že oba protagonisté byli stejný ročník - 1918, v době natáčení jim bylo oběma něco málo přes dvacet let. Někdy je film uváděn jako komedie, úsměvy jistě některé scény vzbuzují, ale především je to skutečné lidské drama s onou pověstnou Třináctou komnatou. A pak ten nádherný evergreen: "Modravých dálek volání...." - to mi zas bude znít v ušíchřadu dní. Srnkova hudba je prostě krásná i dnes. (21.02.2016)

Pravděpodobně nejlepší a nejucelenější film režiséra Holmana. Nenatočil žádné sentimentální melodrama. Podařilo se mu úplně bezvadným způsobem skloubit filmové drama s komediálními prvky. Vytvořil přesnou hranici mezi těmito žánry, zasadil je do jednoho filmu a člověku ani nepřijde divné, že po vážné scéně přijde komická situace, které se srdečně zasměje. Mám na mysli především scény s Janem Pivcem a Milošem Nedbalem jako nerudným sousedem. Vlasta Matulová sice dostala opět stejnou roli, jaké v té době hrála, ale tentokrát byl její výkon vyrovnanější a rozhodně oproštěný od přehnané tragiky a patosu. A Vojta Novák byl v roli ráčkujícího divadelního dramaturga naprosto kouzelný. Určitě to byl jeho nejlepší výkon v českém filmu, tentokrát bez jakéhokoliv náznaku teatrálnosti, jak bývalo u něho zvykem. V kontextu tehdejší tvorby musím dát určitě 5 *. (31.08.2006)

Na to, ze Matulova ve filmu teprve zacinala, podala velmi vyspely herecky vykon, i kdyz se mi typove do role Jany Kosinove moc nehodila. Dej je zajimavy a moc jsem se na film tesil, bohuzel zpracovani snimku, jako u jinych filmu Holmana, me uplne nepotesilo. Ve filmu je ale dost silnych momentu a jsem presvedceny, ze kdyby se rezie zhostil treba Vavra, jednalo by se o spickovy pocin! (09.05.2014)