Aligátor

Stará klasika ještě z doby, kdy se točila poctivá práce, je prostě stará klasika. Ve svém žánru dosud nepřekonaný zubatý ještěr. Trikově, scénářem (i když tedy uznávám, že masakr svatební oslavy a dvou nejzápornějších postav působí dost silně jako jakési zadostiučinění či nutné vítězství dobra nad zlem, ale budiž), akčně, atmosférou, herecky, slušná práce. Užíval jsem si to stejně, jako náctiletý počátkem devadesátých let. Současným digitálním krokodýlům se člověk spíše zasměje, z tohohle, z dnešního pohledu po technické stránce předpotopního, jde přesně ten respekt a strach, jaký má. A to se cení. (04.08.2011)

Dvě hlavní ponaučení z filmu - neházejte aligátory do záchodu a neparkujte na kanálech. Kdysi hit na pirátských videokazetách už přeci jen trochu zestaral, ale pořád má jedno velké plus - kombinace živého krokodýla s mechanickým modelem je věrohodnější, než laciné pixely pozdější béčkové produkce. Monster a ekohoror si bere na mušku neuvážené vědecké experimenty a lidi, co se snaží hrozící skandál přikrýt. Pátrání ve stokách má napětí, dojde i na několik pěkných scén, kdy požírání obětí se několikrát zopakuje, efektní je pak ukousnutí nohou plavajícímu policistovi (jistě inspirace pro Jezero). Zlatým hřebem je pak vykydlení hostiny, kdy část hostů létá vzduchem a druhá končí mezi čelistmi. Padouši dostanou co proto! Přitom ale nejděsivější je úvod, kdy sledujeme realistické napadení krotitele krokodýlů během vystoupení. Vcelku zábavné je pak vhození klučíka rovnou do ozubeného chřtánu. Cameo si zde střihnul představitel padouchů a drsňáků Henry Silva. Ještě i v kině mne tenhle film dost bavil, nyní ho shledávám jako solidní průměr. Hodnocení ponechávám, byť z nostalgie bych i jednu ještě nejraději přihodil..... (08.07.2022)

Asi jeden z prvních hororů na VHS, který jsem na začátku devadesátých let viděl. V té době to samosebou byla pro většinu západní filmovou produkcí nepolíbených videonadšenců naprostá pecka. Od té doby jsem si však tuhle filmovou vzpomínku nikdy neoživil. A hm, žádné velké zklamání či prozření se nekonalo. Povedené hororové béčko až tedy na trapně přestřelené grande finále, kde prostě musel sežrat či svým ocasem umlátit zejména všechny sviňáky. Do té doby plynul příběh jen s několika málo ee výstřelky (lovec Pampalini) vcelku záživně, místy i napínavě, někdy svou krutostí dokonce překvapil (dítě!), Nebýt onoho zbytečného "masakru" na svatbě, vyvěsil bych i čtyřhvězdí. (25.03.2020)

Desetimetrový aligátor v ulicích velkoměsta - co víc si přát. Objektivně je to za tři hvězdy, jenže na tomhle jsem spolu s Piraňou a Nočníma můrama a Critters vyrostl a je to tak trochu moje srdcovka. Když oni to tak před 10-15 lety dávali na Nově furt dokola a já si to furt dokola nahrával na video. Klidně mě ukamenujte. A poznámka na konec. Neznám roztomilejší zvířátko, než byli ti malincí krokodýlci. 71% (07.06.2011)

Vznik tohoto filmu z dílny béčkaře Lewise Teaguea byl pravděpodobně nevyhnutelný. Aligátor si pohrává s letitou, krajně ujetou fantasií, jejíž základ vychází z městského folklóru sedmdesátých let. Nevhodné dárečky v podobě desítek malých krokodýlů, vydaných napospas nezodpovědným dětem, končí rok co rok v útrobách nenasytných záchodů, kam je vhazují stejně nezodpovědní rodiče. Tam dole v kanalizaci tito mazlíčci vyrostou, zesílí a jako živé tanky kráčejí pod povrchem velkých amerických měst. No není to naprosto dokonalé? Subžánr takzvaných „animal hororů“ je charakterizován pouhými dvěmi pravidly. Středobodem příběhu je vždy nějaké zlé, splašené, přerostlé, nervózní, jedovaté či zmutované zvířátko, jež svůj nekonečný apetit ukájí požíráním nebohých civilistů. Druhým pravidlem je většinová debilita těchto filmů. Tedy snad s výjimkou Čelistí (1977), které celý subžánr definovaly a zároveň jeho veškerý potenciál vyčerpaly. Aligátor je hloupý film, ale jednou za dekádu se to dá přežít. Robert Forster je navíc velký sympaťák. Více. (20.03.2023)