Babettina hostina

Když jsem na sklonku puberty viděl Babettinu hostinu poprvé, zdála se mi být docela milým filmem skoro o ničem. Tehdy jsem však byl adolescentní ucho zmítané různými módními intelektuálními trendy, a není tedy divu, že mi moudrost skrytá v prostotě nic neříkala. Až později s dalšími zhlédnutími jsem začal nacházet nové a nové symbolické roviny příběhu, který opravdu není jen úsměvnou historkou o jedné slavnostní večeři, ale především obrazem těch nejdůležitějších duchovních pravd. Babettina hostina je snímkem o milosti, o eucharistii, o pokoře, o radosti, o vtělení, o kráse stvořeného světa, o prvenství těch posledních... Můžu se jím sytit stále. (17.05.2006)

Film je k své předloze uctivý, aniž by mu to uškodilo. Je akorát tak správně pomalý, jako je pomalá četba předlohy. Povídky K. Blixenové jsou často nejednoznačné, paradoxní a mají v sobě notnou dávku ironie. Ta hostina na pamět pastorovu je jistě slavnost agapé, ale Babettinino angažná v této záležitosti ji posouvá ještě jinam. Ta večeře je jako nezasloužená milost pro ty, kteří jí vlastně neumějí ocenit, ale kteří jsou nakonec zasažení jejím působením, neboť pod vlivem dobrého jídla, společnosti a vína (křesťanské drogy) jsou zapomínány dlouholeté křivdy a je obnovena pospolitost. Jen generál ji dokáže ocenit a usmiřuje se se sebou, jeho osobnost je zase spojena. A paradoxně za to mohou děkovat Babettě, která to hlavně dělala pro sebe, aby se ujistila, že po letech vaření slaných ryb je stále umělkyní svého oboru, a která byla (jak sama v povídce říká) chvála Bohu a Panence Marii komunardkou a bojovala proti těm, kteří byli schopni v ní tu umělkyni ocenit. (20.11.2013)

Nie, film vôbec nestojí za veľa. Je síce neskonalé dobromyseľný, no umelý, odtrhnutý od života a životnosti, bez ktorej umiera každý film, je plný prepiatych alegórií, dokonca trpí aj na konvenčné herectvo. Forma veľmi zaostáva za obsahom. Ale vďaka za Babettinu hostinu, ktorá prináša zmierenie, rozorvanosť svetskosti a náboženstva sa ruší, každému sa dostane z toho milosrdenstva, ktoré postráda. Aj z toho, čo už má. Zo všetkého. (A najväčším darom pre umelca je darovať sa.) (04.02.2013)

Příběh z druhé poloviny 19. století o životě lidí na vzdáleném dánském ostrově. O jejich hluboké (ale nenásilné, pokojné) víře v Boha a o tom, jak tato víra ovlivnila jiné. Dvě sestry, dcery místního zemřelého pastora, se ujaly uprchlice z francouzské občanské války. Zasvěcovaly ji do místních zvyků a Babette byla učenlivá žačka. Ve vsi si získala úctu a respekt. Když přišel po letech čas rozloučení, čekalo vesničany překvapení, na které nezapomněli do konce svého života. Ani já nezapomenu na tento nádherný film, který byl pohlazením po duši. Mimochodem, strašně moc jsem všem tu hostinu přála a tekly mi slzy jako hrachy. (11.01.2014)

Událost, při níž si literatura s filmem podává ruku a nesnaží si ji navzájem utrhnout. Nedávno zemřelý Gabriel Axel udělal svou adaptaci tak, že kniha a film jsou skoro stejné, ale v podstatě zcela jiné. Tam kde v knize působí slovo, tam ve filmu obraz. Obraz a slovo jsou v podstatě jiné, zážitek je ale skoro stejný. Tak citlivý "přepis" slova do obrazu se vidí jen zřídka. Logicky bych se měl sám sebe zeptat: "Co tedy? Kniha nebo film?" Tak teda film. (11.03.2014)