Babettina hostina

Když jsem na sklonku puberty viděl Babettinu hostinu poprvé, zdála se mi být docela milým filmem skoro o ničem. Tehdy jsem však byl adolescentní ucho zmítané různými módními intelektuálními trendy, a není tedy divu, že mi moudrost skrytá v prostotě nic neříkala. Až později s dalšími zhlédnutími jsem začal nacházet nové a nové symbolické roviny příběhu, který opravdu není jen úsměvnou historkou o jedné slavnostní večeři, ale především obrazem těch nejdůležitějších duchovních pravd. Babettina hostina je snímkem o milosti, o eucharistii, o pokoře, o radosti, o vtělení, o kráse stvořeného světa, o prvenství těch posledních... Můžu se jím sytit stále. (17.05.2006)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Prostý a dobrý dánský snímek dějem z 19.století, oceněný Oscarem 1988 za nejlepší zahraniční film. Je to životní příběh dvou dcer kazatele žijících v malé vesnické církevní komunitě v pokoře, životě ve víře a dávání v chudobě. Ale je to taky film neproměněných láskách, o lidských hříších, nebo o nečekané životní odměně v podobě opulentní večeře překvapivě vystrojené jejich francouzskou hospodyní. Ani Oscar, ani želví polévka moji pátou hvězdičku nepřidají, protože film má občas až příliš pomalé tempo. Trailer: http://www.sms.cz/film/babettina_hostina/ukazka (06.04.2010)

Jen několik světlých světských chvil ve zdánlivé šedi údělu chudoby a službě bližnímu v pomalém tempu, na vzorku malé protestantské vesnice - všechna komisnost světa se školometskými dialogy... a pak se náhle začne Babette otáčet v kuchyni a zbývá jen litovat, že vůně nelze přenášet. A překvapivě se zde neodehrává jen uspokojení tělesné, ale i duchovní - mezi jednotlivými chody se zviditelní nejedna moudrá pravda a s plným žaludkem se zjevně mnohem snáz odpouští... A tak si i můj duchovní prožitek jasně řekl o radost těla, a jelikož želvy nežeru, dopřála jsem si alespoň stáčené bílé, ročník 2013 :-) (16.02.2014)

Nie, film vôbec nestojí za veľa. Je síce neskonalé dobromyseľný, no umelý, odtrhnutý od života a životnosti, bez ktorej umiera každý film, je plný prepiatych alegórií, dokonca trpí aj na konvenčné herectvo. Forma veľmi zaostáva za obsahom. Ale vďaka za Babettinu hostinu, ktorá prináša zmierenie, rozorvanosť svetskosti a náboženstva sa ruší, každému sa dostane z toho milosrdenstva, ktoré postráda. Aj z toho, čo už má. Zo všetkého. (A najväčším darom pre umelca je darovať sa.) (04.02.2013)

Film je k své předloze uctivý, aniž by mu to uškodilo. Je akorát tak správně pomalý, jako je pomalá četba předlohy. Povídky K. Blixenové jsou často nejednoznačné, paradoxní a mají v sobě notnou dávku ironie. Ta hostina na pamět pastorovu je jistě slavnost agapé, ale Babettinino angažná v této záležitosti ji posouvá ještě jinam. Ta večeře je jako nezasloužená milost pro ty, kteří jí vlastně neumějí ocenit, ale kteří jsou nakonec zasažení jejím působením, neboť pod vlivem dobrého jídla, společnosti a vína (křesťanské drogy) jsou zapomínány dlouholeté křivdy a je obnovena pospolitost. Jen generál ji dokáže ocenit a usmiřuje se se sebou, jeho osobnost je zase spojena. A paradoxně za to mohou děkovat Babettě, která to hlavně dělala pro sebe, aby se ujistila, že po letech vaření slaných ryb je stále umělkyní svého oboru, a která byla (jak sama v povídce říká) chvála Bohu a Panence Marii komunardkou a bojovala proti těm, kteří byli schopni v ní tu umělkyni ocenit. (20.11.2013)