Babettina hostina

Symboliky a impulsů k zamyšlení je v Babettině hostině právě tak hojně jako chodů na její sváteční tabuli. Opravdu jsem si smlsla na apelu náboženským fanatikům. Oddávejte se Bohu dle libosti, ale neodpírejte si slasti života, projasní to vaše puritánské mozečky. Lahodila i úvaha neplýtvat uměleckým talentem. Nezáleží na slávě nebo početnosti obecenstva, ale na přesvědčení a vášni s jimiž nadaný artista tvoří a rozdává svůj dar pro potěšení ostatních, třeba i v nejzapadlejší díře světa, třeba i za cenu celého jmění, třeba i z vděčnosti. Jako vybrané víno provází toto hodování elixír nejvzácnější, láska v rozlišných variacích. Osobně dodávám, že samotný pohled na závěrečnou excelentní žranici roztančil mé žlučníkové kameny jak pekelnický čardáš. (24.04.2012)

Pořádně vlastně nevím, co si o tom filmu myslet. Na jednu stranu, hlavně vedením herců, mi přišel takový bergmanovský, ale přitom takový dějově zase tolik není. Možná to má něco z "Hodiny vlků", ale spíše je to její protipól. Opravdu nevím. Tohle je film, který bych si možná měl dát ještě jednou. Ten seznam narůstá. (25.01.2016)

„V tomto odlehlém koutě Dánska žily 2 sestry, jejichž mladistvá svěžest začínala odkvétat.“ Po tomhle prohlášení jsem se začal smát. Ale smích mi příliš dlouho nevydržel, protože ho začala nahrazovat hořkost nad 2 promarněnými životními osudy, minimálně vzhledem k pěveckému talentu jedné z nich jsem se tomuto pocitu mohl jen těžko bránit. A právě pěvecké pasáže byly také tou jedinou zajímavou věcí na úvodní jinak nudné půlhodině. S příjezdem Babetty film naštěstí dostat vítr do plachet. Příprava jídel a samotná hostina zaujme, divák zároveň doufá, že stolující (s výjimkou uznalého generála) zapomenou na svou pomatenost a docení kuchařské mistrovství. Ale stejně mě ten pokrytecký, tmářský, omezený a hloupý spolek silně dráždil, o prázdných náboženských moudrech ani nemluvě. Pocit zadostiučinění tak nebyl zrovna silný. Babettina hostina je vcelku milý, staromilský film plný melancholie, ale mně toho nabídl o dost méně, než jsem čekal, proto dám pouze čisté 3*. „Pláč umělcovy duše mi umožnil vydat ze sebe všechno.“ (13.10.2023)

,,Milosrdenstvo je nekonečné. Milosrdenstvo nekladie žiadne podmienky. Stačí ho len očakávať a s vďakou prijať." Jedinečný artový film zo škandinávskeho prostredia, ktorý v sebe nesie nielen obrazom dánskej kultúry v 19.storočí, ale aj posolstvo vzájomnej tolerancie kultúry a tradícií iných národov či náboženstiev. Babett pre celú chudobnú dedinu pripravila neobyčajnú večeru, ktorú si nikto nahlas nepochválil, ale na ktorú určite nikto z nich nezabudne. A ja určite nezabudnem na tento neobyčajne krásny film s cudzokrajnou prímorskou atmosférou a súčasne príbehom, ktorý i napriek tej cudzokrajnosti pravého diváka zasiahne. ,,Umelec nikdy nie je chudobný... Celým svetom znie jeden dlhý výkrik zo srdca umelca: Dajte mi šancu dať zo seba všetko." Rozhodne nenudili ani zaujímavé hudobné vložky, či už išlo o duchovné piesne alebo milostnú operný duet z Dona Giovanniho. 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (03.03.2018)

Jen několik světlých světských chvil ve zdánlivé šedi údělu chudoby a službě bližnímu v pomalém tempu, na vzorku malé protestantské vesnice - všechna komisnost světa se školometskými dialogy... a pak se náhle začne Babette otáčet v kuchyni a zbývá jen litovat, že vůně nelze přenášet. A překvapivě se zde neodehrává jen uspokojení tělesné, ale i duchovní - mezi jednotlivými chody se zviditelní nejedna moudrá pravda a s plným žaludkem se zjevně mnohem snáz odpouští... A tak si i můj duchovní prožitek jasně řekl o radost těla, a jelikož želvy nežeru, dopřála jsem si alespoň stáčené bílé, ročník 2013 :-) (16.02.2014)