Režie:
Francesco BarilliKamera:
Mario MasiniHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Mimsy Farmer, Lara Wendel, Maurizio Bonuglia, Renato Chiantoni, Carla Mancini, Margherita Horowitz, Mario Scaccia, Larry Dolgin, Ted Rusoff (vypravěč) (více)Obsahy(1)
Silvia (Mimsy Farmer) vede na první pohled poklidný středostavovský život mladé ženy. Má zajímavou práci v laboratoři, která ji plně naplňuje, atraktivního partnera, s nímž se věnuje společenským radovánkám a za sousedku svou nejlepší kamarádku. Silvia je však také sirotek pronásledovaný traumaty z dětství a čím dál častěji ji postihují hrozivé halucinace stírající rozdíl s realitou. (J.Connor)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Psychologický horor, který má rozhodně blíž k Polanskiho spřízněným žánrovkám (Nájemník a Rosemary má děťátko), než k zde uvedenému giallu. Krásná a hlavně sympatická hrdinka se začne propadat do hlubin šílenství, snů a představ, díky nimž se divákům postupně odkrývá její traumata z dětství. Podezíravá začne být nejen k sousedům, ale i ke svému příteli. To, že jí v tom činžovním bytě nakonec hrábne, není až takové překvapení. Tím je však rozhodně závěr, který strhne plášť pomalejšího tempa i jemných náznaků a s až nečekanou brutalitou zobrazí pravou podstatu zdejšího zla. Jinak smyčcová hudba zněla luxusně a milovníci bradavek taky nepřijdou zkrátka. Za mě silná trojčička. ()
The Perfume of the Lady in Black zdařile nakládá s okultní tématikou, jejíž boom odstartoval Polanski v démonické adaptaci Iry Levina Rosemary’s Baby. Francesco Barilli si naštěstí vypůjčuje jenom styčné body a pracuje s neotřelým, lehce snovým, dějem, kde největší prostor dostává nebývale půvabná Mimsy Farmer jako chemička. Pozvolným rozpřádáním klikatých mezidějů vycházejí najevo hrdinčiny traumata z dětsví, s nimiž se, pod tíhou kaleidoskopických vidin a snů, propadá do širých končin šílenství. Zdánliví přátelé neočekávaně strhávají své masky, nevyžádané dárky se začínají kupit, fantazie prostupuje realitou. Stejně jako u Polanskiho originálu i zde atmosféra krok po kroku houstne, aniž by využívala krvavých efektů. Na ty je třeba si počkat až do samotného konce, jehož touha šokovat zbytečně koliduje s prve hezky propilovaným příběhem. ()
Hranice mezi realitou a představou, mezi normálností a šílenstvím, mezi světem venku a světem uvnitř, je někdy zatraceně tenká a křehká. Člověk se na té "druhé straně" ocitá pomalu a plíživě, nejprve jen náznaky a postupně to začne nabírat grády, přesně jako v tomhle filmu. Jen pořád nějak nevím, jestli i ten závěr je ve skutečnosti stejný. Navíc se bojím, že se to nikdy nedozvím. ()
Profesionálně zpracované a atmosférické, to ano. Ta špetka inspirace Rosemary a shodná typovost hlavní hrdinky, ale bohužel neustále nabízí srovnání s Polanskiho klenotem, což není pro Parfém přeci jen vyrovnané klání. Závěrečná pointa, byť působivá, velice chabá a smysl počínání hlavních postav stavící na hlavu, můj výsledný dojem z filmu jen pokazila. Jako poměrně raný příspěvek k euro atmosférickým thrillerům (dejme tomu i giallu) však přesto zajímavé. ()
Takýto film mohol vzniknúť len v prvej polovici 70.rokov... V žiadnom prípade dnes žiadny tvorca takéto niečo už nemôže, a ani nedokáže nakrútiť. Berie si to najlepšie zo žánrov, ktoré vtedy dominovali hororovej scéne.. Osobnú traumu hlavnej hrdinky z gialla, ťažkú snovú a paranoickú atmosféru z vizuálne nádherných hororov ako Dont Look Now, či satanského Rosemary Baby. Pochádza z obdobia, kedy sa horor odprostil od gotických rekvizít ako strašidelné zámky a krypty, a začal sa zameriavať skôr na osobné, vnútorné peklá (paranoija, trauma) hlavných hrdinov. Pritom si ale ešte ponechával rekvizity a atmosféru spomínaných starších gotických hororov. Zlaté obdobie pre takéto filmy! Žiadne odľahčenie pre masy, žiadne zľutovanie pre bežného diváka. Iba čistá depresia a šialenstvo ktoré sa stupnuje až k najdesivejšiemu záveru, aký si viete predstaviť.... Film je postupom času čoraz ťaživejší, rovnako ako psychický stav hlavnej hrdinky, ktorá prepadá šialenstvu rovnako ako celý film, a končí v šokujúcom záveru filmu, ktorý ako keby bol z ného žánru. Osobne si vôbec nemyslím, že režisér zbytočne morbídnou brutalitou prepískol koniec, práve naopak, zakončil brilantne a logicky. Plný počet udeľujem bez mihnutia oka. Jeden z najlepších filmov tejto dekády. ()
Reklama