Věčný příběh

Nemůžu si pomoct, ale mně se i tahle divná verze bez kouzel s Leonardem Da Vincim a cikánama líbila víc, než Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně horší Popelka než Tři oříšky už je pouze ta norská a ta poslední americká s negrem vílou. Nevím, co mě tak irituje na té naší, krom té přepálené feminizace a princů troubů. Snad ten sníh? Těžko říct. Drew je sice držka a na Popelku se absolutně nehodí, ale dokoukal jsem v klidu a není problém dát někdy ripít. (23.07.2022)

Tato americká Popelka mne zrovna za srdce nechytla. Místy hezké pasáže střídaly stupidní výjevy a divné dialogy a nadšení ve mne nevyvolala ani herecká představení v hlavních i vedlejších postavách - včetně Drew Barrymore, kterou mám jinak docela rád. Nechci srovnávat s naší skvělou pohádkou, ale zde mi chybělo to milé, laskavé a upřímné vyprávění, které jsem očekával. 50%. (10.11.2020)

Pri návšteve mojej rodiny niekedy pred pár rokmi na Vianoce som sa dozvedel, že večer predtým pozerali v televízii tento film a veľmi sa im páčil. Čo ma prekvapilo, pretože starší ľudia sú navyknutí na klasické rozprávky a novým kúskom ich už nik nenaučí. Tak nakoniec som bol ten starý pes, ktorého novým kúskom nenaučíš, ja, pretože som na filme nenašiel nič výnimočné a rozprávkovo kúzelné. Ale aspoň ma nesklamal. (10.01.2013)

Krásný film, který by si měli povinně pustit lidé bez rozdílu věku. Ano, je to variace na Popelku, a tudíž nakonec zlé intrikánky budou potrestány, ale historický kabát v "reálných" kulisách příběhu moc svědčí. Kouzla kmotřičky víly, případně holoubků, tří oříšků atd., nahradily přátelství a technika a vedlejší zápletky jsou živé, zábavné, jednoduše báječně osvěžující - nezkažená sestra a kapitán stráže, učedník, který potkává velkého umělce či kouzelná scéna na svatbě a oddaně milující španělská princezna. (24.02.2014)

Obvykle nemám americké verze evropských pohádek moc v lásce, protože z nich většinou odstraní všechno to zajímavé maso a dodají jen tunu infantilního balastu. Tady se povedlo příběh upravit tak, že mi přijde pořád v pohodě. Romantické pasáže mě sice nudily, protože to zkrátka není žánr pro mě, ale aspoň se během nich bavili o humanismu a osobním růstu. A přirozeně jsem plakala, když Popelka přivedla Maurice domů. Taky oceňuji, že nedošlo ke klasické karikaturizaci záporaků a že se macecha a sestra vydržely (skoro) až do konce chovat jako naprosté bestie bez hlasitého pitvoření. Anjelica vypadá v těch historických oděvech tak skvostně... (08.07.2024)