Hlad

Viem, že literárna predloha od Knuta Hamsuna je významná a pravdepodobne aj jej sfilmovaná podoba, ale bohužiaľ mňa film nezaujal. Nenahneval ma, nenudil ma, ale ani nezaujal. Je to ďalší z filmov o neúspešných indivíduách a ja nenachádzam ani jeden dôvod, aby som sa týmito filmami vážnejšie zaoberal. Bez ohľadu na to, že sám sa za nadpriemerne úspešného nepovažujem. Ale ak by som sa mal porovnávať s nejakou filmovou postavou (nie, že by som to robil často), tak radšej mudrujem nad tým, koľko mi chýba do tých, ktorí ma predstihli, než nad tým, koľkých som už prekonal. (14.04.2023)

Október 1890, Kristiania, časť Osla. Chudobný spisovateľ Pontus ( famózny Per Oscarsson získal na MFF v Cannes Cenu za najlepší výkon ) sa túla mestom, snaží sa napísať svoj článok, rozpráva sa s odretými topánkami a všemožne sa snaží nájsť si prácu. Nejedol totiž už zopár dní... Blúdenie sychravými ulicami je okorenené bizarným chovaním, mladý muž sa častokrát dostáva od hladu na pokraj šialenstva. Vždy však nájde silu a čelmo bojuje proti nepriazni osudu. Jeho najväčšou zbraňou je hrdosť a ohromná vnútorná sila, ktorá ho núti neklesnúť ešte hlbšie. Neprijíma nocľah, hoci nemá kde spať, neprijíma finančnú zálohu, hoci by sa mu hodila ( scéna, keď mu redaktor pochváli článok a ponúkne zálohu je veľmi silná ). Román Knuta Hamsuna je považovaný za majstrovské dielo socialistického realizmu a režisér Henning Carlsen ho verne adaptoval. Vzniklo výnimočné psychologické dielo, ktorému nesporne patrí popredné miesto v dánskej kinematografii. (10.12.2011)

Dokonale tíživá krása vyobrazení jedince bloumajícího společností, odděleného od ní samotné, jehož mravní zkažeností je přetvářka pro zachování prachmizerné důstojnosti a neuvědomělost zbytečnosti takového počínání, neschopnost proražení bariéry a přijetí ohavného "já". Hlavní je myslet si, že takovou situaci zvládneme, aniž bychom ztratili tvář. Odkrýt pravou tvář však nelze, jedině masky udrží nitro v únosném stavu. To raději pojít hladem, než poznat sebe, než ztratit hrdost a čest. (30.03.2011)

Wau, wau, třikrát wau... Mám pokaždé radost z objevení těchto opomíjených filmových skvostů, o jakých jsem ještě pár hodin před zhlédnutím neměl výraznější tušení. Tohle mistrovské dílo plné znepokojivosti mne plnými doušky vtáhlo do hlubin svého dění od prvních záběrů. Norská metropola koncem 19. století v minimalistických černobílých záběrech. Obchůdky, podniky, kočáry, přístav. Boháči, měšťáci, galantní kostýmy. Mezi nimi ploužící se jeden chudák bez peněz s duší jemného intelektuála a galantního gentlemana. Pan Pontus ( znamenitý Per Oscarsson !) má téměř všechny předpoklady, aby mezi obyvately městečka, kteří ho denně obklopují, takřka zapadl... tedy až na své protikladné společenské postavení, v němž se marně hledající obživu právě nachází, nicméně i v téhle bídné situaci neztrácí svou důstojnost. Na první pohled běžné bloudění bezdomovce má v sobě spoustu nepředvídatelných vyústění, vyplývajících právě z toho kontrastu, které ve mne spolu s očekáváním dalšího děje vyvolávaly často fascinaci i obrovský neklid zároveň (doporučuji ignorovat zdejší obsah s velmi zavádějící a mylnou třetí větou !). Kdybych měl k filmu vytvořit nový distribuční název s využitím jediného slova, byla by to tedy určitě Důstojnost. ,,Promiňte, že jsem zvonil tak hlasitě..." 95% (22.07.2020)

Verši Hégésippa Moreaua: "Miluji chudobu, je to host nevtíravý, / sesterský, také hlad se u mne často staví, / pramálo na obtíž mým snům a písničkám / usedá poblíž mne... jako ten, koho znám. / V horečkách na loži já myslel leda na to, / jak ironický zvuk má sousedovo zlato; / po lecčems toužívám a nejsem bez potřeb, / ale chci více než víno a bílý chléb, / já žádám od boha ke svému živobytí / to, co mě především tak opíjí a sytí, / lásku!..." (13.08.2017)