Legenda o "1900"

Krásný film o jednom neobyčejném člověku a jeho osudu spojeného s jednou lodí a osmdesáti osmi klávesami piána. Skvělá hudba a nádherné scény jako např. projížďka s piánem při bouři, souboj s namyšleným "tvůrcem jazzu" nebo nahrávání jediné sklady na gramofonovou desku. Výborný herecký výkon Tima Rotha a vynikající režie Giusepe Tornatoreho. Dokonce mi tentokrát ani moc nevadil P. T. Vince. (09.10.2008)

Podle mě tohle je film, kterej si zaslouží Oscara. Teď jsem to dokoukal a jsem z toho tak rozhozenej, že jediný, co můžu říct, tak že míň než 5 hvězdiček si to nezaslouží. Doporučení každýmu a věřím, že se to bude líbit. PS: je Tim Roth tak talentovanej klavírista nebo herec? Byla to nejlepší role Pruitta Taylora Vinceho, co jsem viděl? Mohlo by to být podle pravdy? Jak je možné, že jsem tak unešen klavírní hudbou, i když poslouchám d'n'b? Je to opravdu tak silnej příběh, jak si myslím? A zahraje nám Tim Roth kromě na klavír taky na city?.......... je to prostě krása. Málo známá filmová krása. (A Obsah/Info od distributora je částečně opět mimo mísu) (22.01.2008)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Rozhodně nejsem skalním fanouškem Guiseppe Tornatorea, ale režijní talent mu upřít nemůžu a v případě snímku ""Legenda o 1900" se navíc musím přiznat, že mě režisér velice překvapil a potěšil. Velice pěkné a působivé vyprávění o hlubokém přátelství dvou neobvyklých muzikantů, jejichž velké přátelství začalo i skončilo na palubě zámořského parníku. Hudební scény, herecké výkony a Morriconeho hudba jsou tím hlavním, kvůli čemu jsem se do filmu až nezvykle ponořil a od začátku do konce si ho náležitě vychutnal. (07.05.2013)

Opustený hneď po narodení v roku 1900, strávil celý život na lodi. Geniálny hudobný samorast, sebaistý a suverénny na palube, mimo nej však zmätený a stratený. Taký je "1900" v podaní Tima Rotha a vy mu to všetko veríte, lebo vám nedáva inú možnosť. K tomu výborná hudba a výsledkom je film, na prvý pohľad nenápadný, avšak o to zaujímavejší. (28.03.2004)