Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (374)
První půlka je krásná oslava kinematografie a jakýsi zjednodušený průřez jejími dějinami, nebo aspoň určitými roky. Naprosto dokonale mě vtáhla, uchvátila. Druhá část mě nijak zvlášť nezaujala, navíc překypuje patosem a sentimentem... Přesto zajímavý zážitek, ke kterému se asi někdy vrátím. Ale asi ne k režisérskému sestřihu, který byl 170 minut dlouhý, a občas docela nudil. ()
Otevřít staré rozvrzané dveře, vstoupit dovnitř. Po dřevěné podlaze, praskající při každém kroku, projít okolo pokladen se zataženými okýnky a cedulí „dnes hrajeme zadarmo“. Vejít do potemnělého sálu, zamířit k prvnímu volnému, starosvětsky nepohodlnému sedadlu. Pokojně se usadit a počkat na charakteristický zvuk staré promítačky. Představení začíná – vítejte v ráji. ___ Děkuji, děkuji Giuseppemu Tornatorovi a všem lidem, kteří jej v dětství nějakým způsobem ovlivnili, kteří měli podíl na jeho proměně z obyčejného malého Siciliána ve světově uznávaného režiséra. Jinak by tato částečně autobiografická pocta zašlé slávě kin nikdy nemohla vzniknout. Tornatore vytvořil mikrosvět, který miluje film, žije jim a nedá na něj dopustit. Pokud opravdu na podobném místě vyrůstal, závidím mu. Žít v té době, do Giancalda bych neprodleně emigroval. Oprašování stříbrného prachu z dávných vzpomínek podmalovává a nostalgický dojem prohlubuje hudba Ennia Morriconeho a Philippe Noiret exceluje v roli filmuznalého muže s kapsami plnými mouder. Co více chtít pro znásobení symptomů cinefilie? 90% Zajímavé komentáře: Marigold, liborek_, !Borec!, Eruntano ()
“Ľudia, rozíďte sa, choďte domov!.. Zajtra bude western, sľubujem“...Spolu s Malenou asi najlepší Tornatore. Len máloktorý film má takú neopísateľnú atmosféru. Dávne časy, do ktorých sa každý z nás rád vracia – detstvo, tu dostáva slušný priestor. Prvá polovica filmu je jednoducho magická, plná atmosféry malého mestečka, veselých postavičiek a kina, ako jediného kultúrneho stánku, kde sa dá okrem sledovania filmov robiť všetko možné...Áno, aj to. Kamarátstvo medzi premietačom filmu Alfredom a malým Totom je na celý život. Ich priateľstvo a láska k filmu je hlavným motívom, okolo ktorého je namotaných množstvo veselých scén. Pár krát som sa naozaj dobre zasmial a veľký podiel na pohodovej nálade má aj hudba E. Morriconeho. Jeho hudba dala filmu iskru navyše a pri záverečnom odstrele kina mnohých pochytí nostalgia a zaspomínajú na staré časy. Každý na tie svoje, ale neviem si predstaviť, že niekto bude nostalgicky spomínať na dnešné populárne internetové sťahovanie. To krásne filmové čaro je už asi preč, tak si zaspomínajme aspoň takto. 90%. ()
Dá sa lepšie vstúpiť do nového roku ako s týmto filmom? Vidieť ho a vidieť ho na veľkom plátne, to bol roky môj sen. A zrazu, na dovolenke v LA, kde je program kín taký skvelý, že by som každý deň sedela v kinosále, zaradili v New Beverly toto moje vytúžené dielo. Naposledy ho vraj hrali v 2021, takže som mala celkom šťastie. Smiala som sa, poplakala som si, precítila som to. Toto a Alfredo sa na tri hodiny stali mojimi priateľmi. A samozrejme, Ennio môj najdrahší. Krásny zážitok a jeden z vrcholov mojej LA dovolenky a celkovo môjho filmového fanúšikovstva. (Director's Cut / New Beverly Cinema, Los Angeles - 1.2.2023) ()
I přes svou dlouhou stopáž vás Bio Ráj vtáhne do děje a po nějaké době máte nostalgické vzpomínky na začátky příběhu, to se mi teda moc často nestává, ale tady jak se putuje věkem hlavní postavy je to docela snadné. :-) To je na tom asi ta nejlepší věc, prostě to proplouvání životem a vzpomínat na krásná mladá léta. Jen co mi vadilo bylo ukázání kina z té horší stránky, jako jak se tu někteří lidé chovají a některé další věci. Takové scény bych vyřadil a mohlo to dopadnout ještě lépe. ()
Galerie (96)
Zajímavosti (24)
- Philippe Noiret (Alfredo) namluvil všechny své pasáže v rodné francouzštině. V italštině ho později nadaboval Vittorio di Prima. Ve francouzské verzi pak Noiret daboval sám sebe. (orkadimenza)
- Natáčení probíhalo v Palermu na Sicílii. (Tygrys)
- Režisér Giuseppe Tornatore se na chvíli objeví v poslední scéně filmu jako obsluha projektoru. (Tygrys)
Reklama