Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (375)
Zhlédnuta DC (173 minut) verze. Tenhle film mě prostě a jednoduše dostal. Dokonalý, perfektní, excelentní, jedinečný… a dalších tisíc kladných přívlastků bych mu mohl vymyslet a stejně by to bylo málo. Nuovo cinema Paradiso je film, který popisuje (nejen) lásku k filmům. Je to film, který i přes téměř tři hodiny skoro nenudí. Musím se přiznat, že na konci jsem oněměl a žasl jsem. Tady není o čem více psát, tohle se musí vidět. A pokud možno sežeňte si tu (bezmála) tříhodinovou verzi. 100 %. ()
Pěkný nostalgický film, který nás zavede do italského městečka, jehož centrem je kino, a v něm probíhá sbližování starého moudrého promítače a chlapce, okouzleného černobílými filmy a kotouči. V nitru se člověku rozlije příjemný pocit a touha vrátit se do starých časů, kdy moderní technika nehrála v lidském životě prim a kdy k sobě lidé měli blíže. Dočkáme se také humoru, nějakých těch mouder i tragédií. Obzvláště pro milovníky filmů velký zážitek. ()
Když bych měl jedním slovem říci, v čem spočívá kouzlo NOUVI CINEMA PARADISO, řekl bych upřímnost. Film totiž ukazuje život takový, jaký skutečně je. Někdy krásný, jindy trpký. Bez umělých přísad, vykalkulovanosti a přehnaného sentimentu. Od dětských krůčků malého chlapce až po vzpomínku starého muže, jenž si nechal utéci svou životní lásku. Jak sledujeme Totův život s jeho vzestupy a pády, sledujeme i život biografu Paradiso. Neb i ten žije vlastním životem. Režisérova autobiografická vzpomínka na dětství a cestu k filmové režii, vkládá do filmu ojedinělou nostalgickou atmosféru a přirozenou úctu. Krátké ukázky známých italských filmů, jsou připomínkou velikosti italské kultury. Mladá léta malých biografů byl krásný věk, a to nejen na italském venkově. Tenkrát byla ještě návštěva kina kulturně – společenský zážitek. Vše bylo takové roztomile naivní a mělo svoje kouzlo. S dnešní atmosférou to nejde vůbec srovnávat. Zlatá éra biografů je nenávratně pryč, stejně jako mládí stárnoucího člověka. Krom často vychvalovaného hereckého výkonu Philippa Noireta, mě zaujal zejména Enzo Cannavale ve vedlejší roli ředitele kina. 88% ()
Kužel mihotavého světla, vrčící stroj, prázdné cívky, praskající křesla v sále. Dojemný příběh přátelství, které na Sicílii čtyřicátých let na pozadí poválečné bídy vzniklo mezi malým Totem a bručounským starým promítačem, přátelství, jehož pojítkem byla společná láska k ožívajícímu filmovému plátnu. Uřvaní temperamentní Italové, farář zasahující do filmů tehdy, když se mu polibek zdá příliš vášnivý, malý hoch zachraňující promítači při požáru život, návrat do rodné vesnice, hudba, ze kterou stál Ennio Morricone, skvělí herci a nostalgické vyznání lásky k filmu. ()
Shodou okolností jsem teď viděl hned po sobě 2 filmy, kde v obou dělal hudbu Ennio Morricone. Jinak jsou diametrálně odlišné. Hudba je tu samozřejmě opět bez výhrad. Film samotný tedy rozhodně ne. Ze začátku se mi líbil velmi. Ovšem pouze do okamžiku než nám hlavní hrdina vyrostl a začal se ohlížet po slečnách. Rázem šel celý film do kytek a stala se z něj totální zamilovaná kokotina. Biograf samotný byl nepříjemně upozaděn. Navíc mi zde namálo vadil finální vzhled hlavního hrdiny, který se tomu předchozímu nepodobal ani trochu. Je trochu smutné, že teď musím dát 2*, když si vzpomenu, že jsem v určitý okamžik přemýšlel i o 4*. No jo no. Chtělo to více rozstříhat. Zhruba nějak tak, jak ten šikovný pán s knírkem vystřihoval hambaté scénky. Takhle to bylo zbytečně dlouhé a debilní pasáže se tak dostaly ke slovu. ()
Galerie (96)
Zajímavosti (24)
- Režisérovým záměrem bylo natočit tento film jako labutí píseň za klasickými kiny a filmovým světem vůbec. Po úspěchu Bia Ráj se už o tom ale nikdy nezmínil. (Morien)
- Nový projektor zprovozněný v kině po požáru je typ Victoria IV, který byl vyráběn italskou firmou Cinemeccanica S.p.a, Milano. (Tygrys)
- Film, který Alfredo (Philippe Noiret) promítá i na stěnu domu na náměstí a při jehož uvádění začne v kině hořet, je I pompieri di Viggiù (1949). (džanik)
Reklama