Pouhá formalita

Úvodem musím sdělit, že pointu této filmové hádanky jsem pochopila až mnohem později. Komentář je napsán v době, když jsem ještě netušila ... // Celý film se odehrává v potemnělé policejní vyšetřovně, která se díky dešti proměňuje v močál. Neustále je slyšet kapání vody, takže jsem při sledování měla docela zvláštní pocit. Jako bych se sama brodila v holínkách. Na film jsem koukala hlavně kvůli Romanu Polanskému, mému TOP režisérovi. Tady hraje policejního komisaře a je skvělý. Gérarda Depardieu naopak ráda nemám a v tomto filmu je zvláště umaštěný. Podivné setkání spisovatele a policisty, jeho fanouška, prolínané vyšetřováním vražd/y, mě ale celkem drželo v napětí. Film, skládající se ze samých otázek a odpovědí, děj je skrytý a divák jako já vůbec netuší, o co go. Následuje finále, které mě uvedlo do rozpaků, protože ... nic. // Závěrem chci dodat, že až po pochopení rébusu jsem schopna ocenit výkony herců i prostředí, kde se děj odehrává, na výbornou. Ale už si to nechci znovu prožít, tentokrát s mystickým dovětkem, a film si pustit opakovaně. Proto hodnotím jako průměr. (10.01.2014)

Dost zvláštní konverzační thriller odehrávající se v jedné místnosti s pozoruhodnou pointou, určený jen divákům-posluchačům. Rozhodně jsem si hned vybavil podobně stavěný film Svěděk. Tyto snímky stojí a padají na výkonech dvou hlavních postav a nutno podotknout, že Depardieu i Polanski to zmákli opravdu velmi slušně. (29.12.2011)

K překvapivé pointě se prokoušete poměrně těžkým a pro mnoho běžných konzumentů filmového materiálu těžce stravitelným a chaotickým marastem. Na druhou stranu, atmosféra, hudba a hlavně geniální výkon Gérarda Depardieu stojí za to ! Dalším problémem je, že opravdu „nečekaná“ pointa většině diváků na poprvé prostě nedojde a chce to zkouknout ještě jednou (aspoň posledních 20 minut :-) ). Na poprvé jsem to prostě nedal !! Mnohem srozumitelněji a koukatelněni to zmákl o pět let později jeden indický klučina a slavil s podobně „nečekanou“ pointou celosvětový úspěch. Každopádně jde o mimořádný snímek, který většině filmových fajnšmekrů dlouho zůstane v hlavě a určitě se takový kousek hned tak nevykouří z hlavy ! (24.05.2016)

Roman Polanski a Gérard Gepardieu. Slavný režisér a možná ještě slavnější herec, to jsou hlavní protagonisté našeho příběhu, ostatní, ti jsou jen křoví. I když se ten prvně jmenovaný hodně snaží, přece jen, herectví není jeho parketa a Gerárd, ten mu hlavně ve druhé polovině ukazuje, jak báječný je to herec. Strhující psychologický duel dvou můžů, v promáčené policejní služebně, natočený skoro v jedné místnosti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl po konci chytřejší, než před začátkem, takže zhlédnu ještě možná někdy znovu. (23.01.2015)

Francouzsko-italská spolupráce = komorní drama těch nejvyšších kvalit. Omezený prostor, důraz na dialogy, gradující atmosféra, suverénní herecké výkony (především Gerard si celý film ukousnul pro sebe, Polanského mám radši spíš za kamerou). Přesně tak se mi to zamlouvá. Je vidět, že Tornatore má vzor v Alfredu Hitchcockovi, protože jak si vysvětlit kriminální zápletku s dramatickými nájezdy kamery či vytvoření tak nečekaného střihu, momentů a neustálé hraní si s divákem? Ani se nechce věřit, že stačí půl tuctu osob, polorozpadlé komisařství a jeden nevysvětlený zločin. Večer plný deště a nevyjasněných událostí navíc umocňuje Morriconeho skličující hudba (především ve zkratkovitých flashbacích je to opravdu psychodelické) a ta surrealistická pointa! Ještě pár minut jsem si to musel srovnat v hlavě a zároveň s ní kroutit. Jsem nesmírně poctěn, že jsem "zakopnul" o takový scénář. Druhé zhlédnutí podmínkou. (25.05.2008)