Devil

Když vnímám film jako horror, jsem trochu zklamaný. Děsivých nárazů totiž bylo mrzutě málo, vcelku neefektivní a všechny na jedno brdo. Daleko víc se film vyžíval v rozkreslování jednotlivých postav a příběhem integrace chlapce do domova pro sirotky, čímž se řadí mezi horrory při zdi, soustředící se víc na pointu. Ta ale příliš zajímavá není, takže celkově se dá popsat film jen jako „standartní výbava“, kde se ničeho omračujícího nedočkáme jak ze strany bubáků, tak ze strany příběhu. Alternativa: Orfanato. (06.06.2011)

Povedený mix horroru a dramatu z válečné doby, který nepostrádá výraznou filozofickou rovinu. Odlehlý sirotčinec dává velký prostor pro vybudování temné atmosféry a očekávání "příchodu něčeho zlého". K dokonalosti mi něco málo chybí, ale přesto nezbývá, než hluboce smeknout před Del Torrem a ostatními, co se na tomto neobvyklém filmu podíleli. 85% (24.11.2008)

Tak a je jasné, prečo Del Torrov vrchol tvorby- Faunov Labyrint, vyzerá tak, ako vyzerá. Vyzerá totiž ako remake Diablovej chrbtice, od vizuálnej stránky, cez obdobie španielskej občianskej vojny až po záporáka, ktorý nevidí rozdiel medzi vraždením nevinných detí a komárov. Označenie horor je samozrejme mätúce rovnako, ako označenie fantasy v prípade Labyrintu. Nenápadný film, na ktorý len tak rýchlo nezabudnete. Ak mu dáte šancu. (18.05.2012)

Od del Tora jsem jako první film viděl Blade 2. I když se mi po vizuální stránce (nemyslím triky) moc líbil, tak jsem váhal, jestli přeci jen nebude tenhle pan režisér jedním z mnoha "dobrých" řemeslníků. Po Hellboyovi už jsem si říkal, že na tom chlapíkovi něco bude, a definitivně to potvrdil jeho španělský film Princ bez království, který je velice vkusně nasnímaný a má velice hutnou atmosféru. Tím se dostávám k největšímu překvapení filmu. Jelikož se jedná o duchařinu, čekal jsem horor (strašení, lekačky a další atributy), ale Devil (tenhle název nedává smysl narozdíl od amerického The Devil's Backbone) je spíše dramatem. Děj není nijak objevný, ale různé věci (konkrétně bomba) vás nalákají na něco, co se třeba potom vůbec nestane. (06.04.2005)

„Tvá postel. Dvanáctka.“ - „A proč je tu tolik prázdných postelí?“ - „Některé z dětí utíkají, ale to ti neradím. Do vesnice je to den cesty. V noci je hrozná zima a ve dne...Klíče od tvé skříně. Rozuměl jsi dobře, Carlosi? Tady nejsou mříže. Tohle není vězení.“ Po filmu Faunův labyrint, kdy se nám s tvůrcem tak docela nepodařilo najít společnou řeč, jsem na něho na dlouho zanevřel. Ďáblova páteř měla být restartem. Nutno uznat, že vcelku povedeným. Stejně jako ve výše zmíněném snímku, tak se i zde Guillermo del Toro otírá o španělskou občanskou válku, ve které sice většina postav není přímými účastníky, divák ji přesto vnímá na pozadí. Film sází na líčení děje částečně dětskou optikou, hlavní slovo má atmosféra. Navzdory duchařské tématice se nejedná o horor jako takový, ačkoliv jisté prvky tu jsou (po „fyzické“ stránce to občas hapruje, ale krom scény otevření dveří jsem s ní neměl větší problém). Atmosféra je tu spíš zneklidňující než přímo děsivá. Některé věci pak dostanou pravý smysl až později. A nechybí i trocha toho napětí. Dávám slabší 4*. (11.08.2023)