Trainspotting

Kdo potřebuje důvody, když má heroin. Tak tohle byl opravdu… jedním slovem kult, dvěma slovy Ewan McGregor. (To mi připomíná, kde k sakru je nějaká ta nominace na Oscara?!) Ještě donedávna jsem si myslel, že lepší film o drogové tématice, než je Requiem za sen, zřejmě neuvidím, ale pak jsem si sehnal tohle! Film se rozběhne a vy běžíte s ním a nezastavíte se až do konce. Opravdu neskutečné tempo. Opravdu vynikající hudba. A neskutečný Ewan. Není, co říct víc, to se musí prožít s nimi. (A to říkám jako člověk, který s tímhle nikdy nepřišel do kontaktu a který doufá, že i nikdy nepřijde.) (08.07.2010)

Může být film, který je odpudivý, zároveň krásný? Trainspotting vypráví o lidském odpadu tak vtipně a neobvykle, že je nám s hrdiny vlastně dobře a dokážeme se na jejich návykovou vlnu do jisté míry naladit. Osobitý vizuál má sice největší spád a šmrnc první půlhodinku a v závěru už se Boyle začíná opakovat, ale výběr muziky je tak dokonalý, postavy originální a scény "po požití" do jedné tak kultovní a zábavné (nejen provedením, ale i samotným obsahem), že se na to dá koukat v podstatě pořád dokola. A Ewan McGregor je ten nejlepší feťák v historii.. (10.03.2012)

"Naší jedinou odpovědí bylo jít dál a srát na všechno." A mojí odpovědí je, že bych nikoho z této feťácké bandy nikdy ve svém životě nechtěl potkat. Snad Spuda, kdyby nás oddělovaly mříže. Takže trávit čas mezi těmito idioty mi připadalo zbytečné, ale několik vydařených fórků se tam našlo a soundtrack taky duněl ve svižném rytmu. Nicméně celoživotní absence heroinu v mé krvi patrně bude důvodem, proč mi naprosto uniká kultovnost tohoto snímku. (10.12.2015)

Konvenční učitel občanské výchovy pouští žákům jako ilustrativní film o drogách Requiem za sen, progresivní učitel Trainspotting. Tam kde Aranofsky ukazuje záběry schoulených mladíků se strhaným výrazem ve tváři, tam Boyle nastrkuje bezstarostného hláškaře Rentona, pro nějž jsou drogy prostředkem přinášejícím rozkoš do jinak prázdných životů, které v dnešní době žije svým způsobem většina z nás. Trainspotting není dalším produktem podle šablony depresivního dramatu s drogovou tematikou - je originální, provokativní, svižný a formálně odvázaný. Danny Boyle je majitelem obdivuhodného režisérskému talentu (málokdo umí tak fenomenálně propojit obrazy s hudbou - viz. také 28 dní poté, Sunshine...) a co je hlavní, v tomto snímku se mu dostal do rukou scénář neméně talentovaného Johna Hodge. Tak jako se Renton potápí do vodního království pod záchodovou mísou, tak jsem se já po hlavě ponořil do tohoto majstrštyku. A rád, to mi věřte. (30.03.2008)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)