Martha

Môj druhý Fassbinderov film, takže ešte nemám s čím porovnávať. Veľmi jemne a presne psychologicky rozpitvané postavy, ktoré sú mierne preexponované, majú rovnaké túžby ako my, reálni ľudia (dôraz je kladený na tie zvrátené) a chovajú sa podľa pravidiel, ktoré im boli zafixované nesprávnou výchovou, čo je aj základné posolstvo filmu. Množstvo výjavov a dialógov dostáva v priebehu deja svoj význam. Fassbinder často používa zábery postáv v zrkadle interiéru domu, ktorý nikdy nevidíme zvonka, aby sme sa viac vcítili do Marthinej kože. Martha vystrieda teror zo strany matky iba novou formou a to manželom, ktorého si vybrala sama, čím dostáva jej psychologický profil nový, menej súcitiaci význam zo strany diváka. Mačka, o ktorú sa začala starať, predstavuje túžbu po chýbajúcom dieťati. Záverečný záber zatváracieho sa výťahu symbolizuje klaustrofóbnosť prostredia, v ktorom svojim spôsobom dobrovolne žije ako vo väzení. Veľmi kvalitný, zároveň ale veľmi nepríjemný film. (01.11.2012)

...uživatel MORION se mýlí - film je jedním ze zakladatelských činů postmoderní filmařiny - neústrojnost, přehnanost výkonů, "nepřesvědčivost" záběrů - jde o zpochybnění toho, co jsme byli zvyklí (a stále jsme) pokládat za "dobrý film". Je to snad lineárně odvyprávený vyrovnaný nyvý příběh a la Hollywood? A proč? Tahle úchylárna od Fassbindera mě z kompletu z Levných knih dostala vedle Třetí generace nejvíc. Neviděné záběry kamery byly to první, čeho jsem si po křeči Carstensen všiml. Carstensen pro Fassbindera natočila i děsivější zrůdy, ale její sebekarikatura zde je všeovládající. A usměvavý Peeping Tom / Franz Josef Sissi jí v děsivosti směle sekunduje... Německá hnusnost v bravurní vizionářské podobě. (16.03.2011)

Jeden z nejlepších Fassbinderových filmů - taková je doprovodná odezva dostupné kritiky a publicistiky - je přeplněn novinkami všeho druhu, z nichž nejproslulejší je kruhový objezd Martina seznámení s budoucím sadistickým manželem. Dílo, které se plně odehrává v dobové současnosti data svého vzniku, se soustředí na okruh několika klíčových postav a jejich dramatu. Podivné konzumistické manýry prakticky všech prostředí, která film divákovi nabízí, vrcholí dobrou partií zdánlivě atraktivního lva salónů s dobrým hmotným zabezpečením. 19. století, které z MARTHY čouhá jako sláma z bot, si vybírá na 31leté mladé ženě svou hrůznou daň. Vybírajíc tak dlouho, až přebrala, platí ztrátou svobody. Mechanismus tohoto "sametového" zotročování je Fassbinderem zachycen do nejmenších podrobností a silně připomíná bojovná díla demokratické protifašistické mezi- i poválečné německé literatury. Divadelní obrazy - tak lze také vnímat jednotlivé scény díla - mrazí a gradují až k tragickému závěru. Při posuzování hereckých výkonů je nutno vzít v potaz specifickou německou hereckou školu, ale také brechtovskou Fassbinderovu inspiraci. Pak teprve plně doceníme dílo, které lze považovat za jeden z posledních výběžků velké filmové vlny evropské kinematografie hraného filmu šedesátých let minulého století. (19.02.2012)

Nuž ... byť neustále k dispozícii svojmu atraktívnemu manželovi. Atraktívnemu, despotickému manželovi. Preberala, až prebrala. A potom si len celý čas nahovárala, že je šťastná. Chuderka Martha. Ale koľko je takých ako ona, a aj takých Helmutov. Zo začiatku som sa síce trápila, ale od scény v knižnici, kedy Martha zistila, že manžel dal za ňu výpoveď, to bolo lepšie a lepšie. (07.04.2018)

Priebeh opisu jedného domáceho násilia, je zároveň prenikavou kritikou spoločnosti, nahrádzajúcou citové vyhorenie, stratu empatie a míňanie sa v komunikácii pohybom v barokovo okázalom prostredí a hromadením vecí. Množstvo filmárskych vychytávok sa zameriava popri vykreslení samotného vzťahu (fascinujúca kamerová jazda prvého stretnutia pohľadov) na pozoruhodné detaily prostredia, v ktorom sa postavy príbehu prevažne vyskytujú (prezdobené interiéry). Fassbinder cez príbeh gradujúcej sadistickej manipulácie ponúka opäť znepokojivé úvahy a otázky. O type žien, ktoré svojím konaním dávajú najavo, že podvedome, napriek precitlivenému vnútru, túžia po despotizujúcej ruke. O reakciách okolia, ktoré nechce porozumieť a zaslepene toleruje tyranov v maske počestných elegánov. Smutne končiaca vzbura v závere je varujúcim výkričníkom voči hladkaniu si kultivovane vzdelaného ega, ktoré, na základe zdania o pochopení problémov blížnych, nevedomky prispieva k ruinovaniu ich životov. (20.10.2006)