Sousto pro satana

Film, který radikálně změní váš vztah k mouchám, Fliegen ficken! Naprosto dokonalý perverzní nářez nekompromisně dekonstruující mýtus titánského revolučního básníka (neodolatelně odporný Kurt Raab) navzdory krutě nespoutanému humoru zachovává charakteristickou Fassbinderovu poetiku a existenciální hloubku. Doporučeno zejména lidem, kteří si myslí, že Němci nemají smysl pro humor. (21.11.2022)

Sousto pro satana je také sousto pro diváka. Absurdní příběh o pomateném umělci, kterému se nechce psát a proto zkouší vše okolo, jen ne psát a pracovat. Fetuje, souloží, zabíjí, šílí a stále se mu nechce. Je to takové pomatené, ale po chvíli jsem tuto šílnost akceptoval a výstřelky bral jako normální chování. Uhlazená němčina tyto zvěrstva krásně a básnicky omlouvá. Vše se dá slovy zaobalit. Divadelní přehrávání ještě více tlačí absurdní projevy na okraj. V hlavní roli hraje Kurt Raab a člověka baví jeho výstřelky a slizské pohledy – chvíli vraždí, chvílí se směje a požaduje po jiných nesmysly a oni je bez mrknutí oka plní. Je to křečovité, ale mrská se to zábavně, tak proč to hned zabíjet (vypínat)? Velmi jiný film a já se nemohu dívat stále jen na normální filmy. Chtěl bych se někdy také tak jednoduše rozhodovat a konat, jako hlavní pošuk (hrdina). (19.09.2016)

Satansbraten Je jeden z nejbrutálnějších Fassbinderů – bizarní travestie, ostře zakřivená hyperbola, namířená proti mnoha věcem, nejvíce proti kultu geniality a na druhé straně proti slabosti tvůrce. Všudypřítomná chtivost, potřeba i pažravost peněz, neustále (velmi vtipně) přežvykované mnohé sexuální perverze, manipulace lidmi a latentní nacismus v zacházení se slabšími (a masochistické přitakání zneužívaných), groteskně přepísknuté herecké výkony, zničující tempo vyprávění (Kurt Raab!), zatuchlost německého šosáctví (Stefan George), divadelně pojatý scénář – deformovaná kombinace brechtovské morality a anglické konverzačky. Čirá nenávist k hajzlovi uvnitř nás a vynikající, mrazivě zvrhlá zábava! (13.11.2010)

Nevím, já to tam všechno vidím, jenom mě to sadistické pitvoření ani trochu nebaví a Fassbinderova odtažitá arogance mi je z duše protivná. Klíč je podle mě v tom, že si nepletu svévolné zvrhlé ponižování postav a lidských typů s černým humorem, a Fassbinder v sobě má cit jen pro to první, kdežto já jen pro to druhé. *~ (01.09.2024)

Nejlepší a nejsilnější Fassbinder, kterého jsem zatím viděl (a to se v díle tohoto režiséra už docela vyznám). Strhující snímek o smrtelném egocentrismu a zničující krizi mezilidských vztahů. V obalu komedie, což funguje překvapivě dobře. Ze začátku jsem se docela zasmál, stále více jsem se za to ale styděl, a nakonec jsem se už skoro jen styděl - i když film je vybaven dvěma pointami. Jednou klasickou a jednou absurdně komediální, která je podbarvena Vejvodovou Škodou lásky - asi nejnečekanější použití téhle klasiky ve filmu. Film je to hodně nemilosrdný, dost provokativní a občas i poněkud nechutný (na "otevřené" homosexuální scény ještě nejsem zvyklý.) (09.09.2005)