Prostředník

Nikdy som nič od Kore'edu nevidel, a celkom určite nie som cieľová kategória. To mi síce nezabraňuje film si užiť, avšak dráma ako žáner sám o sebe už trochu áno. Zaujímavý námet, spracovanie to občas môže zachrániť (Dogani), ale v tomto prípade sa tak nestalo, čiže aj keď v tomto filme sledujeme snáď najzvláštnejšiu skupinu ľudí s akou som sa kedy stretol (a to som čítal Kolo Času), tak to veľmi nepomohlo. Zábery sú pekné (aj keď v tej Kórei snáď stále prší), dialógy poväčšine dobre napísané, kamera a hudba sa tam hodia... ale aj tak som sa nudil a pri sledovaní často rozmýšľal nad tým, akú knihu zo svojej poličky si najbližšie prečítam. Čo však chválim je, že Kore'eda neskĺzol do typickej klišé drama-melancholickej atmosféry. Jo a IU je fakt veľmi pekná, to som si nikdy pred tým neuvedomil. Tl;dr: Niektorých to bude baviť, a niektorých možno dojme, avšak pre mňa ide o mierne nadpriemernú drámu s kvalitným zívacím potenciálom. Aj tak je to však lepšie, ako druhý film ktorý som videl, lacná kopírka Japonského Yojimba, Za hrsť dolárov. 60%, Slabšie 3*. (10.07.2022)

Emotivní, babyboxové drama, které potěší v přístupu k citlivosti, dokáže se až nečekaně dobře vyhnout zbytečným sentimentálním prvkům a nepřekročí tak hranici, pro mne únosné melancholie. Na druhou stranu, jako by se Hirokazu Kore'eda snažil vyprávět mnoho příběhů, z mnoha různých pohledů, načež mu vznikne mišmaš problémů, které v souvislosti s opuštěnými dětmi nutně existují, takže je není možné všechny dotáhnout do nějaké větší hloubky, kterou by si zasloužili a divák se tedy musí spokojit s tím, že na ně autor spíš jen poukáže. (20.11.2023)

Koreeda a jeho koketovanie s ľudskosťou na tej odvrátenej strane. To, čo fungovalo pri Zlodejoch, funguje aj tu. Hoci Kórejské prostredie vytvára trošku iné nuansy. Koreeda rozumie svojim postavám. Je k ich osudom nežný, citlivý a starostlivý, hoci tie osudy nie sú ľahké. Netradičná road movie síce nesie prvky drámy s prímesou krimi, ktoré neustále po očku koketuje s ústredným žánrom, ale vo svojom jadre je to film o rodine, láske, zodpovednosti, strachu, bolesti, nádeji, šťastí a priateľstve. Takže jadro tvorí skrz na skrz pozitívny motív. Momentom, ako detektívka v podaní presvedčivej Du-na Bae, necháva počúvať svojho priateľa hudbu cez mobil, čo hrá z neďalekého rádia, film vstupuje do čarovnejšej roviny. V nej sa odzrkadľuje snaha o pochopenie, obeta a hlavne prijatie zodpovednosti. Dospelé postavy skutočne dospejú a tie mladšie majú možno nádej na šťastnejší život. Film je čarovný, krásne vystavaný a ľudský. Aj vďaka Kang-ho Songovi, ktorého životom utrápených hrdinov zbožňujem. Tá hudba z rádia bola Aimee Mann a jej Wise up. Takže to žmurknutie na Magnóliu potešilo tiež. Možno to nesadne každému, ale mňa to príjemne pohladilo na duši. (07.01.2023)

Citlivě vytvořená složitá síť vztahů několika lidí k dítěti, které současně buduje vztahy mezi dospělými. I když se ho pravá matka vzdala, když zabila jeho otce, teď se ukazuje, že dítě může obšťastnit každého, dokonce i tu detektivku. Film s velkým srdcem prodchnutý lidskostí, která se projevuje jen náznaky a pár slovy, bez jakékoli sentimentality. (05.01.2023)

Já nevím no, za mě docela zklamání. Většinou se mi podobné pomalu plynoucí filmy líbí, ale tady mi něco nesedlo. Skvělé obsazení, ale od všech už jsem viděla mnohem lepší výkony. Nezklamala snad jenom Bae Doona, která byla opět stejná. Pro mě je to žena jedné tváře, jednoho výrazu a docela mě nebaví.  České titulky. (23.08.2023)