Prostředník

Já nevím no, za mě docela zklamání. Většinou se mi podobné pomalu plynoucí filmy líbí, ale tady mi něco nesedlo. Skvělé obsazení, ale od všech už jsem viděla mnohem lepší výkony. Nezklamala snad jenom Bae Doona, která byla opět stejná. Pro mě je to žena jedné tváře, jednoho výrazu a docela mě nebaví.  České titulky. (23.08.2023)

Mé první a velmi příjemné setkání s Kore'edou, které nese prvky road movie, detektivky, komedie a rodinného dramatu. Mladá matka opustí u baby boxu své dítě, kterého se pak ujímají dva muži, Sang-hyun a So-young, s úmyslem dítě prodat. Hned druhý den se ale mladá matka pro své dítě vrací a přidá se k oběma mužům v hledání vhodných kupců, náhradních rodičů. To vše zpovzdálí pozoruje dvojice policistek, které mají v úmyslu prostředníky nachytat při prodeji. Jejich společná cesta je plná humoru, ale zároveň i velmi dojemná. Opuštění dítěte je velmi silné, kontroverzní téma a má dvě strany… A tomuto filmu se povedlo nabídnout pohled obou stran: toho kdo opouští, ale i toho kdo byl opuštěn. Seznamujeme se s vnitřními motivy hlavních postav, a to prvotní odsouzení, které jisté postavy a současně i divák cítí vůči mladé matce, ale také vůči prostředníkům, se postupně proměňuje v soucit a pochopení. Krásně to vystihuje jedna replika filmu: „Když vidím tebe, je mi trochu lehčeji u srdce… i moje máma možná měla nějaký nevyhnutelný důvod mě opustit.“ Prostředník je milý, lidský, plný citu a empatie, je plný smutku, ale zároveň je pohlazením na duši… (13.03.2023)

Citlivě vytvořená složitá síť vztahů několika lidí k dítěti, které současně buduje vztahy mezi dospělými. I když se ho pravá matka vzdala, když zabila jeho otce, teď se ukazuje, že dítě může obšťastnit každého, dokonce i tu detektivku. Film s velkým srdcem prodchnutý lidskostí, která se projevuje jen náznaky a pár slovy, bez jakékoli sentimentality. (05.01.2023)

Top-notch Kore-eda. Nebude to populární názor, ale pro mě ještě o stupínek výš než Zloději. Co je místy vytýkáno jako reiterování myšlenek o náležitosti a významu nepokrevních rodinných útvarů, vidím v Brokerovi jako dotažení, jakési závěrečné prohlášení. Pouto mezi posádkou dodávky mi navíc přišlo autentické, tažené kupředu návykovým dobrosrdečným mamlastvím Kang-ho Songa. Mistrovsky citlivá báseň o dočasnosti opuštění, které nesmí definovat, kým skutečně jsme. Odvyprávěná s ohromným taktem a smyslem pro detail, podbarveným parádní spoluprací s kameramanem Hongem (Parazit, Burning). Ta znamená konec vizuálního volnoběhu a sytou porci rozkoše ve znamení pomalých repetitivních pohybů a důmyslné hry se světlem a tmou. Bezpochyby jedna z nejlepších věcí roku. 90 % (21.07.2022)

Emotivní, babyboxové drama, které potěší v přístupu k citlivosti, dokáže se až nečekaně dobře vyhnout zbytečným sentimentálním prvkům a nepřekročí tak hranici, pro mne únosné melancholie. Na druhou stranu, jako by se Hirokazu Kore'eda snažil vyprávět mnoho příběhů, z mnoha různých pohledů, načež mu vznikne mišmaš problémů, které v souvislosti s opuštěnými dětmi nutně existují, takže je není možné všechny dotáhnout do nějaké větší hloubky, kterou by si zasloužili a divák se tedy musí spokojit s tím, že na ně autor spíš jen poukáže. (20.11.2023)