Režie:
Jasmila ŽbanićScénář:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Jasna Đuričić, Izudin Bajrović, Boris Ler, Johan Heldenbergh, Raymond Thiry, Boris Isakovič, Emir Hadžihafizbegovič, Reinout Bussemaker, Teun Luijkx (více)Obsahy(1)
Je rok 1995 a Aida pracuje jako překladatelka pro OSN ve Srebrenici. Její rodina je mezi tisícovkami místních, kteří hledají v „bezpečné zóně" OSN útočiště před srbskou armádou. Pár hodin od míst, kde s oblibou trávíme letní dovolené, se schyluje k největší evropské tragédii od konce druhé světové války. Při vyjednáváních si Aida postupně uvědomuje vážnost situace. Jde o osud města i o život jejích milovaných. Podaří se jí je zachránit? Nekompromisní a zároveň hluboce lidský snímek režisérky Jasmily Žbanić svou emoční silou dalece předčí většinu válečných filmů. Nesoustředí se totiž na vykreslení násilí, ale na příběh konkrétní ženy a nepředstavitelná dilemata, která před ní válka staví. Film Quo Vadis, Aida? měl premiéru na festivalu v Benátkách a je nominovaný na Oscara za nejlepší zahraniční film. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (154)
Skvělé psychologické válečné drama, na kterém si nejvíce cením, že udrží napětí, autenticitu a dusnou atmosféru bez zbytečného naturalistického násilí, které si samozřejmě domyslíte, ale nemusíte vždycky vidět. Výborný herecký výkon hlavní představitelky. Její a holandská bezradnost z obrazovky přímo tekla, tak jako moje slzy v poslední třetině filmu. ()
Určite mnohí videli mapu zemegule so zakreslenými tektonickými kryhami, ktoré na seba tlačia, podsúvajú sa jedna pod druhú a na tých miestach vybuchujú sopky a sú tam časté zemetrasenia. Podobnú mapu by bolo možné nakresliť s čiarami, kde sa dotýkajú dve náboženské alebo etnické zoskupenia. Aj tam z času na čas vybuchujú konflikty. K nám je najbližším takým miestom územie bývalej Juhoslávie. Tam sa odohrali udalosti znázornené vo filme. Neviem, čo im predchádzalo, ani čo nasledovalo po nich. Rok pred nimi za tri mesiace vyvraždili Hutuovia 800 tisíc Tutsiov a svet si to takmer nevšimol, lebo Afrika. Spoločnou črtou oboch udalostí je prítomnosť tých panáčikov v modrých prilbách, ktorí sú bez právomocí a v prípade konfliktov aj bez rozhodnutí vrchnosti. Sú pri tlmení konfliktov užitoční asi tak ako vatikánska švajčiarska garda. Ale k filmu. Podľa mňa celkom verne (nestotožňujem s pojmom pravdivo) znázornil vývoj udalostí v "bezpečnej zóne" až do tragického konca časti účastníkov. Filmom nás sprevádza tlmočníčka a jej postoje vyprovokovali niekoľkých užívateľov ku kritike jej správania. Je to úplne absurdné, pretože tam išlo o ovládnutie davu vojenskými prostriedkami a nie o demonštráciu osobných morálnych postojov. V tej situácii bol pokus o záchranu vlastnej rodiny maximom možného. Veď tí hrdinovia v modrých prilbách ustupovali omnoho radikálnejšie a im v podstate nič nehrozilo, nanajvýš, že im niekto z hlavy modrú prilbu zoberie. Tento film mi pripadá vydarenejší, ako Hotel Rwanda, ale žiakom by som ho (ako niekto navrhol) v školách nepúšťal. ()
Viděno v rámci LUX AWARDS 2022 v kině Lucerna. Neskutečně silný a umně natočený příběh. Na následnou debatu o současné situaci v Evropě jsem již nebyla schopná zůstat. Nemám slov, snad jen: válka je zmrd, a to v jakékoliv podobě, jakékoliv době. A už je na čase, abychom Homo sapiens konečně přejmenovali, protože už jsme se jako lidstvo neskutečně zvrhli v něco, kde rozum je přítomen čím dál míň :-( ()
Jsou to takové tři z lítosti, protože za to téma je člověku blbý dát míň. Ale jinak jakkoli je film vcelku historicky věrný, je bohužel poněkud nudný. Což je škoda. Téma silné, zpracování ne. Druhá věc, která k tomu trochu chybí, je kontext. Protože Srbové rozhodně nebyli v Bosně jediní váleční zločinci a nejspíš ani ne ti nejhorší. A to, že byli naštvaní a hledali zločince z bosenské armády, nebylo tak úplně bez důvodu. ()
něco málo přes hodinu a půl trvající deprese,připomínající jeden z největších masakrů moderních dějin.Svojí polodokumentární syrovostí a skličující atmosférou mi Aida připomněla Greengrassovu Bloody Sunday.Velikost událostí se možná nedá úplně srovnávat,nicméně měl jsem z obou filmů podobné,ne úplně příjemné pocity.Jistou černobílost vyobrazení tady celkem chápu,vzhledem k tomu,že jde primárně o pohled ze strany civilistů,kteří se snaží přežít.Celkem mě zaujal místní komentář,že jde o film o zbabělosti popřípadě neschopnosti (hlavně ze strany OSN) a něco na tom bude.Na druhou stranu se ale Aidě nelze divit,že ve stínu přichozích událostí,o kterých všichni tak nějak tuší se snaží dělat maximum,aby zachránila alespoň svojí rodinu.Tím spíš,že je jasné,že na víc její "vliv" stejně stačit nebude.Je každopádně dobře,že podobné filmy vznikají a tyhle události nebudou zapomenuty.Učíme se a vidíme dokumenty o druhé světové,Vietnamu atd,ale občas to na mě působí,že události okolo bývalé Jugoslávie jdou jakože mimo nás.Přitom to není tak dávno,odehrávalo se to relativně za rohem a šance,že by se něco podobného někde dělo znova je dost vysoká...80% ()
Galerie (22)
Photo © Razor Film Produktion GmbH
![Quo vadis, Aida? - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/165/414/165414997_2e605a.jpg)
Zajímavosti (2)
- Jasna Đuričić, která hraje hlavní roli tlumočnice, je ženou Borise Isakoviče, který ve filmu představuje generála Mladiće. Často spolu hrají ve filmu a divadle, nicméně v tomto filmu ve skutečnosti nemají ani jednu scénu společnou. (TroiMae)
Reklama