Krvavý román

Je vždy zajímavé, pokud se režisér rozhodne obohatit svou předlohu o něco navíc. Zároveň však nová podoba musí vnitřně i navenek korespondovat s původními myšlenkami i celkovou atmosférou, jinak hrozí vznik šílené slátaniny podobné brainstormingu hyperaktivních dětí ve školce. Tomu se ovšem Jaroslavu Brabci podařilo vyvarovat a tak proslule bláznivému surrealistickému románu Josefa Váchala dodal nový podobně experimentální rozměr. Hra z barvami, střihem, titulkami, návrat k herectví, líčení i kostýmům počátku 20. století i přechod od němého filmu ke zvuku nejen, že baví, ale dodávají Váchalově příběhu potřebný nadhled i nadsázku. (17.02.2012)

Po výtvarné stránce to nemá chybu, herci se do svých rolí hodí dokonale (tady mi snad poprvé nevadil Jaromír Dulava), bohužel co trochu celý film sráží jsou (čitě) černobílé scény s Váchalem připravujícím knihu, které působí příliš vážné a melancholicky- jinde bych je ocenil, ale tady nezapadají do celé atmosféry. Trochu mi chybí i moje nejoblíbenější scéna z knihy: přijímací pohovor mezi dr. Řimsou a polapeným bláznem. (05.10.2007)

Zklamání, zklamání především. Film, který rozhodně nemohl být příliš komerčně úspěšný, mohl se však stát kultem, snímkem, ke kterému budeme my, Klímu, Váchala a další podivné velké duchy hltající, obdivně vzhlížet. Nestalo se však, vznikl film, jehož forma výrazně přehlušuje schopnost vyprávět. Barevnost, sytlizace či hra na němý film je zpočátku zábavná, po chvíli se však omrzí a my zjistíme, že film v podstatě nic než to nemá. Kniha, která neměla být nikdy zfilmovaná, kniha, o které jsme si měli říkat jen "Kéž by to byl film!" (31.10.2011)

Rozhodně je to film pro fajnšmekry a ne pro typické návštěvníky DVDpůjčoven. Celkem těžko hodnotitelné. O nějakém ději se nedá moc hovořit. Je celkem dost absurdní a spletitý, ale zároven se dá popsat jedním slovém: BRAKOVÝ. To ale zdaleka neznamená že by film byl špatný. Tento experiment je poctou celé řadě žánrů a konkrétních tvůrců. Počínaje němími groteskymy, pkračuje klasickými horory třicátých let, filmy Karla Zemana až po např. Limonádového Joe. vyzdvyhnout se musí také práce s kamerou a celková výtvarná stylizace. myslím že Krvavý román je co do vizualní stránky nejzajímavější a nejzdařilejší počin devadesátých let. škoda jen že ke konci režisérovy docházely nápady a bylo to znát. (31.05.2006)

Knížka i film bez smyslu, což nechci a nemohu hanět, protože to bylo bezpochyby jejich úmyslem. Obrazově bravůrně zvládnuto, prolínaní se barevných odstínů je vždy načasováno i rozvrženo nejlepším možným způsobem. Jednotliví herci přijali úlohy comixových postav, v nichž povětšinou excelují. Myslím si, že děje do sebe zapadají přesně tak, jak mají a rozhodně filmu nelze v rámci žánru vytýkat nelogičnost, tím méně nudnost. Právě konec svým zpomalovacím vyústěním je jediným a poměrně organicky zapadajícím místem s jakýmsi, těžko uchopitelným zábleskem hloubky, i když jen v pisatelově osobě. (17.10.2004)