Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (336)

monolog 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." ()

HOCKEYKA 

všechny recenze uživatele

Priznám sa,že mi trvalo cca 10 rokov,kým som sa odhodlala ísť do toho.Nemám rada nemeckú kinematografiu,je pre mňa príliš ,,škaredá"a nezáživná.Tento film je jednou z mála výnimiek a určite neľutujem,že som ho videla.Napriek tomu musím skonštatovať,že nedávno zhliadnutý ,,Útek zo Sibíri"vo mne zanechal omnoho hlbší a trvácnejší dojem,vnímam ho ako oveľa realistickejší a po všetkých stránkach atraktívnejší film,než Biele peklo.Škoda,že je človek občas nútený porovnávať a rozhodovať sa na úkor niečoho,čo by možno za iných okolností velebil. ()

Reklama

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Tenhle film bohužel nemůžu brát vážně ani po notné dávce legálních drog. To první a poslední chvályhodné na tomhle kousku je snaha zachytit jednu poměrně zajímavou historickou epizodu. Avšak zbytek nemohli tvůrci ani v nejmenším myslet vážně?! Herci notně ochotnicky přehrávají už tak hloupoučký scénář, který obsahuje všechna možná klišé z válečných filmů, což nepochopil ani netalentovaný režisér se značné naivním rukopisem. Jeho styl je až nechutně doslovný, povrchní a pozérský. Celé toto utrpení dokresluje otravná hudba oplývající s brilantní schopností lézt na nervy již po první polovině filmu. Tenhle pokus byl opravdovým výstřelem do prázdna. Pro příště bych snad všem zúčastněným poradil, aby si při natáčení jejich dalšího kousku konečně uvědomili žánr filmu a nevyrobili další nechtěnou parodii na snímek samotný. ()

Kothy 

všechny recenze uživatele

Je až neuvěřitelné, jak silné může být lidské odhodlání. O tom je právě tento film. Přesto, že téma je dost podobné, jako v Útěku ze Sibiře, přišlo mi to o něco lepší, protože je to drsnější a surovější. Německý důstojník si odpykává svůj trest nucených prací na Kamčatce. Protože se mu ale vidina takového života moc nezamlouvá, rozhodne se odtamtud utéct. Na cestě ho čeká spousta překážek a to jak přírodních, tak lidských. Ve filmu se často střídají roční období a on putuje stále dál. Nikdy by se asi tak daleko nedostal bez pomoci několika vlídných lidí. Po cestě poznáváme různé, tehdy sovětské lokace. Celou dobu je mu v patách hlavní bachař z onoho gulagu, který je neoblomný. Dostane se domů? "Proč mi pomáháte?" ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

No popravde receno jsem cekal neco krapet jinyho. Prvni hodinka je v pohode a dost mozna z filmu nejlepsi, strasny podminky ve vlaku, jeste horsi v pracovnim tabore. Pak pride utek, jehoz realizace je odbyta strasne rychle, teda samozrejme ta cast uteku z tabora. No a pak uz hlavni hrdina jen jde. A tady je prave to, co me prekvapilo. Cekal jsem, ze bude utikat pres zasnezeny plane, bojovat se zviratama a chcipat hlady, ale on je ve snehu jen chvily, pak se presouva po vode, dokonce se dostane na asijskej trh a podobne, proste takovy to jde, nekoho potka, odehraje se situace a jde dal. Ale jeste ze tak, sledovat ho 100 minut pajdat ve snehu by asi moc zazivny nebylo. Takle je film vcelku napinavej, druha pulka je spis dobrodruzna, ale najdou se i hluchy mista, treba epizoda s eskymakama. Co se tyce zaveru, ten je takovej divnej, nak sem nepochopil, jak se z toho vymotal. No a pak klasicky dojemny setkani. Sice jsem to ted hezky prokec, ale myslim, ze nikdo nemuze cekat jinej zaver. Celkove se jedna o slusnej nemeckej valecne - dobrodruznej snimek s perfektnim Bernhardem Bettermannem a tech 160 minut jsem se nudil jen minimalne, takze slusny 4*. ()

Galerie (43)

Zajímavosti (16)

  • Natáčanie začalo 4. februára 2000 a skončilo 14. januára 2001. (MikaelSVK)
  • Dozorci v lágru používají samopaly typu PPŠ-41 Špagin a PPS-43. (Octopus6.1)
  • V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)

Reklama

Reklama