Bota jménem Melichar

Já počkám, já má času dost! Pořád jsem nevěděl, kde ve filmu jsem slyšel Hložka a Kotvalda zpívat o holkách z jejich školky, až jsem došel na Troškův film. Dále to byl maličký Martin Šotola, který se blýsknul v trilogii Slunce, seno... Docela příjemné, někdy bych se na to koukl znovu. Kam se na to hrabe dnešní "Gympl"??? (16.12.2006)

Tak tohle je moje libůstka, ve spojení s písničkami Péti Kotvalda a Standy Hložka, asi trochu úchylná. Každopádně jde o film, který si v televizi nikdy (a myslím skutečně nikdy!) nenechám ujít a k všeobecné starosti okolí o mé zdraví z něj při každé (ne)vhodné příležitosti cituju... "nosále, sosále" (03.08.2008)

To ještě Zdenda Trapnotroška dokázal natočit "normální film". Dobrá krimi zápletka s ukradenýma kozačkama a hlavní podezřelou, protivnou zlodějkou a malým detektivem Honzíkem, který chce propadnout z první třídy zpět do školky. Jako dítě jsem tento film měl moc rád. Zvlášť, když jednou k sousedovi přijel nějaký známý z Prahy na zabíjačku a vzal s sebou kamaráda. Půčil jsem mu bikrosa a jelikož už byl větší, ohnul mě šlapátko. Byl to David Rauch a vůbec mě to nevadilo:-) (06.05.2013)

Celkem slušný rodinný film z dob "soušek učitelek" (které si dávají cigárko legálně přímo v zaměstnání) ze základní školy, jak si ji pamatuji já. Příběh je jednoduchý a skládá se víceméně z různých situací různých a různě starých dětí a jejich učitelů, které se udály na jedné škole. Každý se zabývá svými problémy, odpovídajícími věku postav a do toho se navíc řeší záhada kradených věcí...pohodová záležitost pro zahnání nudy. (23.04.2015)

„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. (07.05.2013)