Bota jménem Melichar

Velmi vtipný film ze školského prostředí z dob socialismu 80. let. Nejedna hláška je opravdu povedená a po zamyšlení následuje hořký pocit, jak dokáže jeden český režisér natočit vtipnou komedii a zároveň o několik desítek let později točí takové sračky. Jako by si Zdenda vyplýtval veškerou svou vytříbenost právě v tomto snímku. Ano, považuji tento film za nejlepší Troškův výtvor na pozici režiséra a mnohem raději si ho pustím 5x než jakýkoliv jiný jeho film (některý i jednou). Do prostředí školáků se (hlavně v mém věku) krásně dostává, David Rauch jako Dochleba je skvělý, Jolanka je prostičká dívka, o které sní každý kluk a Honzík je prostě prima mladší bráška. Plus netradiční zápletka a o dobrý film je postaráno. (17.11.2016)

Výborná česká komedie z prostředí školy, kde se žáci zamilovávají, závidí, ale hlavně baví a jejich život na základní škole vypadá tak dokonale ideálně plný pouze humoru a spolužáků. Zápletka je naprosto jednoduchá a jde pouze o příjemnost celého snímku, hlavně postav. Učitelky a žáci působí velmi příjemně a skutečně až na malého hošíka, který je na svůj věk nějak moc chytrý. (11.08.2007)

Ach ty časy...:) Jak příjemně se kouká na film ze školního prostředí ze socialictických dob. Když to vidim, tak si hned vybavim kapsáře, sáčky na přezůvky, společný šatny, jednotnej trikot na tělák a pohodovej život. Hned bych to vrátila. Stejně tak pohodovej je tenhle film. Děj je naprosto jednoduchej a jasnej..všichni už od začátku víme, jak všechno skončí..ale stejně nás baví vracet se do základních škol a vyvádět lumpárny nebo jít k deváťákům a být nervózní kvůli svýmu dokonalýmu idolovi:) Asi nejlepší Troškův film (teda aspoň z toho, co jsem viděla). A mimochodem..ftipná přezdívka "žolík":) (03.08.2008)

Teprve až nedávno jsem se dozvěděl, že tenhe film režíroval Troška. Jako teenageři jsme Botu měli celkem rádi, i když tam je nepřehlédnutelný moralizující efekt. Ale ve srovnání s podobnými filmy té doby to bylo dost v pohodě. V osmdesátkách holt Troška ještě celkem uměl, degenerovat začal až když dostal volnou ruku a možná také, že zblbnul z těch svejch pohádek. (07.02.2016)

„Já počkám. Já mám času dost.“ Zase tolik času není. Vyučovací hodina má totiž 45 minut a během ní se musí stihnout spoustu věcí. Děcka se nejdříve musí vyřvat, najít si svoje místo a až potom se může začít učit fyzika nebo výtvarka s Hofmankou. Ta třída byla strašně fajn. Pobavil jsem se u zpívání pod okny, při smíchu Lamkové jsem vždycky měl výbuch smíchu a ta fronta na obědě byla přímo ukázková. Radima Dochlebu jsem měl úplně nejradši, protože v něm jsem se vždycky našel. „On má poslední číslo bot.“ - „Jak poslední?“ - „No, dál už začínají dětský lyže.“ /75%/ (18.11.2020)