Poklad hraběte Chamaré

Až vám bude Zdeněk zase někdy tvrdit, že kdysi dělal umění, ale diváci to neocenili, přestaňte ho poslouchat. Kamera Jaroslava Brabce je opravdu výjimečná a hudba od Harryho Macourka sedí, ale že jde spíš o televizní inscenaci s řídkým dějem, nic moc výkony tehdy neznámých herců a sakrašpatný střihem nic nezakryje. Zdeňku dobré to nebylo nikdy, škoda, že se na lepší zítřky fakt neblýská... 30% (01.03.2010)

Poklad hraběte Chamaré je dosti rozporuplný film. Na jedné straně je naprosto famózní úvodní sekvence, na straně druhé slepenec scén, kterým také nelze upřít zajímavost, který ale na straně druhé vůbec nedrží pohromadě. Veškerou pozornost na sebe strhává hraběnka, abbé (Cupák si tu znovu zopakoval náboženského fanatika, tentokrát ale na rozdíl od Kladiva na čarodějnice neudává, ale přímo přebírá roli podobnou té Bobligově) a mladý doktor. Ostatní postavy jsou naprosto nevýrazné, což je škoda. (22.02.2009)

Děj příběhu se odehrává v českých zemích v době, kdy začínající osvícenství a jeho myšlenky jen pomalu a ztěžka nachází cestu na odlehlejší venkovská panství i k jejich obyvatelstvu. Tam spíš ještě přežívá všudypřítomná dusivá atmosféra odeznívajícího baroka, rekatolizace a protireformace. Ztělesněním této staré epochy je pan abbé (vynikající Eduard Cupák), bývalý jezuita "koniášovského typu". Jeho protikladem je doktor Kamenický (P.Svoboda) - nový lékař, jehož příjezd na panství je jakousi předzvěstí nástupu nové, osvícenské éry (např. pomáhá luteránské rodině - děj je zasazen do doby v "předvečer" vydání císařských patentů o náboženské toleranci a zrušení nevolnictví). Hrabě (P.Pípal) se více než o své panství zajímá o mladou schovanku, komtesu Renátu (P.Havlíčková) a hlavně o hledání pokladu, ukrytého podle pověsti v rozvalinách hradu. Nejvýraznější postavou filmu je hraběnka Chamaré (naprosto brilantně a dokonale ztvárněná Blankou Bohdanovou), jejíž nešťastný až tragický životní osud od dětství zdravotně postižené, teď již stárnoucí ženy, je příběhem propastné lidské samoty, zklamání a neporozumění. Film natočil podle historického románu Aloise Jiráska Poklad režisér Zdeněk Troška. V úvodní scéně filmu se mu podařilo sugestivně vystihnout Jiráskův pohled na baroko jako na dobu temna. (04.11.2009)

Jak udělat z Jiráska thriller, no to mě podrž... 1) V úmrtní den pršelo a bylo sychravo. Jaká to nepohoda na tak dalekou cestu!, řekla s úsměvem císařovna. Odpoledne se její rysy velice změnily; císař se jí tázal, trpí-li bolestí. Kývla hlavou, nicméně zanedlouho vstala pojednou z lenošky, ve které odpočívala, a přešla komnatu. Za půl hodiny nastal smrtelný zápas. Bylo jí dusno; zvolala, aby otevřeli okna, a chtěla vstát. Císař ji jemně zadržel a tázal se: Kam ráčí Vaše Veličenstvo? K Tobě, jdu, Bože, to promluvila, pak sklesla; pak zašeptala ještě několik nesrozumitelných slov, a veliké císařovny již nebylo více._____ 2) Nechť si čtenář vychutná krásnou češtinu velkého vyprávěče 30letého Aloise Jiráska, jak ji presentuje v úsměvné novele "Poklad", díle to krátkém a dobrodružném. Jako student jsem ji zhltl jedním dechem za pár hodin a dodnes mám z této četby příjemný pocit. Jirásek ji napsal pro široké vrstvy u příležitosti sta let od vyhlášení tolerančního patentu._____ 3) Komunističtí "obrozenci" jistě měli radost, jak pěkně a názorně je ve filmu zobrazeno období temna, a to doslova mj. prací osvětlovačů, kdy zármutlivě působí i sluneční svit pronikající otevřeným oknem. 31letý režisér a scénárista Zdeněk Troška prokázal svůj talent na výběr lokací. A k tomu vytvořil jakýsi psychologický thriller s dusivou atmosférou, tak vzdálenou prosluněné nadějeplné knižní předloze._____ 4) Pokud skousneme tuto koncepční změnu a smíříme se s temným vyzněním díla, pak ovšem nutno říci, že jako thriller se film docela podařil. Silně věci pomohl nádherný herecký výkon 54leté Blanky Bohdanové (ochrnutá hraběnka Chamaré) i kompozice scén připomínající oživlé dobové obrazy. (27.05.2014)

Ke konci osmdesátek to muselo být jako historické kostýmní drama mezi tehdejší tvorbou asi něco dost z jiného soudku. Kdo viděl pozdější filmy Zdeňka Trošky včetně pohádek, ihned ho v tomhle filmu pozná. Ta práce kamery, záběry, ozvučení... Jako bych koukal na princeznu Jasněnku. Tady ale téma bylo mnohem zajímavější. Nástup osvícenství musel zejména na venkově zaseklém ještě ve středověku působit jako něco nesmírně rušivého. Jen si vemte, že vám vrchnost a církev pere do hlav něco tak vytrvale až tomu svatosvatě věříte a pak přijde někdo kdo to začne rozporovat, nebo vám to dokonce úplně rozloží. Nic si nenalhávejme, blbec má ve své blbosti komfortní zónu. Stačí, když mu někdo řekne jak to je a aby se tím řídil. Tohle chápe. Ale chtějte po něm aby začal myslet! Podobně to měli někteří kněží, kteří dobře cítili konec vlivu. Kláštery se rušily jeden za druhým  a nejeden řád měl s novou dobou velký problém. Neznalost a fanatismus, to jsou moc nebezpečné kamarádky. Docela mne zajímalo jak to ve filmu vygraduje mezi abbém a mladým lékařem. Bohužel to celé v závěru tak nějak podibně vyšumnělo. Nechápu proč byl T. hanák Dabovaný. Z hlediska vizuálu, kostýmů a interiérů i exteriérů ale velká spokojenost. Navíc ta zima tomu dala nádech takové té sychravé nepříjemnosti. Dávám tedy za tři zápalné šňůry. * * * (02.04.2023)