Poklad hraběte Chamaré

Jeden z příkladů, že kontroverzní Zdeněk Troška dokázal přinejmenším v minulosti točit filmy úplně jiného ražení a jeho směřování ke krystalickému kýči ještě v polovině 80. let zdaleka nebylo jasné. Jiráskovsky laděný příběh o střetnutí dogmatismu a konzervativního myšlení s moderním pohledem na svět, který se odehrává na šlechtickém sídle koncem 18. století. Rozumně krátká stopáž a sympatické herecké obsazení. Celkový dojem: 60 %. (22.09.2010)

Poklad hraběte Chamaré je dosti rozporuplný film. Na jedné straně je naprosto famózní úvodní sekvence, na straně druhé slepenec scén, kterým také nelze upřít zajímavost, který ale na straně druhé vůbec nedrží pohromadě. Veškerou pozornost na sebe strhává hraběnka, abbé (Cupák si tu znovu zopakoval náboženského fanatika, tentokrát ale na rozdíl od Kladiva na čarodějnice neudává, ale přímo přebírá roli podobnou té Bobligově) a mladý doktor. Ostatní postavy jsou naprosto nevýrazné, což je škoda. (22.02.2009)

V žádném případě se nedá mluvit o něčem, co by souviselo s historickým filmem. Je to taková horrorová pohádka, možná spíš balada. Herecké výkony než filmové jsou spíše divadelní a to mě na českém filmu irituje nejvíc. Vypadá to potom, že herci přehrávají (já to slovo strašně nemám rád a použil jsem jej poprvé) - hlavně tedy Blanka Bohdanová. Eduard Cupák naopak svou roli hraje dost přesvědčivě. Nechce se mi mluvit o tehdejší církvi a jaké zlo páchala i díky svým fanatickým ovečkám. Líbilo se mi ale, že zde byl vyjádřen žal ze zesnulé císařovny Marie Terezie, na kterou (a na všechny Habsburky) házel komunistický režim tolik špíny. Co se týče filmu, velice se mi nelíbila hudba a hlavně ta, kterou tvůrci použili v lese a ve skalách. Prostě naši točí tyto žánrové filmy s tím, že diváka jímá úzkostný pocit, jen když zajede kamera trochu hlouběji do lesa. Ano, chápu, že ani doba tam ve vsi nebyla příliš světlá. Nechápu ale, proč čeští režiséři skoro všichni do jednoho jakoby přes kopírák přimíchají do takových filmů tak hnusnou atmosféru. A někdo tomu říká umění jinak pojaté. (02.03.2010)

Ke konci osmdesátek to muselo být jako historické kostýmní drama mezi tehdejší tvorbou asi něco dost z jiného soudku. Kdo viděl pozdější filmy Zdeňka Trošky včetně pohádek, ihned ho v tomhle filmu pozná. Ta práce kamery, záběry, ozvučení... Jako bych koukal na princeznu Jasněnku. Tady ale téma bylo mnohem zajímavější. Nástup osvícenství musel zejména na venkově zaseklém ještě ve středověku působit jako něco nesmírně rušivého. Jen si vemte, že vám vrchnost a církev pere do hlav něco tak vytrvale až tomu svatosvatě věříte a pak přijde někdo kdo to začne rozporovat, nebo vám to dokonce úplně rozloží. Nic si nenalhávejme, blbec má ve své blbosti komfortní zónu. Stačí, když mu někdo řekne jak to je a aby se tím řídil. Tohle chápe. Ale chtějte po něm aby začal myslet! Podobně to měli někteří kněží, kteří dobře cítili konec vlivu. Kláštery se rušily jeden za druhým  a nejeden řád měl s novou dobou velký problém. Neznalost a fanatismus, to jsou moc nebezpečné kamarádky. Docela mne zajímalo jak to ve filmu vygraduje mezi abbém a mladým lékařem. Bohužel to celé v závěru tak nějak podibně vyšumnělo. Nechápu proč byl T. hanák Dabovaný. Z hlediska vizuálu, kostýmů a interiérů i exteriérů ale velká spokojenost. Navíc ta zima tomu dala nádech takové té sychravé nepříjemnosti. Dávám tedy za tři zápalné šňůry. * * * (02.04.2023)

Společně s prvními dvěma Slunci a Jasněnkou asi to nejlepší z Trošky.  Poklad jsem léta míjel, možná i proto, že jsem si ho pletl s o mnoho let mladší a zřejmě mnohem horší Andělskou tváří.   Opatrně jsem tedy opět dal na dosud osvědčený tip kolegyně helianto a  vůbec nelituju.  Začátek až ve stylu filmového Hieronyma Bosche je vážně ohromující a jen dokazuje, že v "srdíčku" pana režiséra dřímalo i něco jiného než pitvořící se čertíci,  huhlající babky a  Kikinčuk.  Hned na to jsem se tedy chvíli s jeho neučesaným stylem vyprávění  chvíli ladil, ale vždy, když promluvil pan Cupák byl jsem blíž  a blíž pocitu tzv. "na vlně". Kdo někdy surfoval, ví o čem mluvím. Já tedy na tom nikdy nestál. A ačkoliv mě některé pro dění i důležité figury iritovaly, Kuklové jsem snad (a zase) ten osud i přál, a jiné jsem skoro nevnímal, Hanáka jsem třeba poznal až v posledním jeho záběru, tak celkový obraz byl výborný , a to i po formální  stránce, kdy se Troškovy temnou kamerou dařilo vytvářet a držet pochmurnou atmosféru končící Jiráskovy doby Temna.  A duo Cupák a Bohdanová rovněž vynikající. (06.03.2024)