Princezna ze mlejna

Ohavná pohádka, kterou nenávidí celá moje rodina, včetně mě. Příběh nic moc a postavy chovající se občas úplně nereálně. A nejvíc ze všeho mi na ní vadí ta připitomnělá napodobenina čerta. Blanarovičová tuhle roli absolutně nezvládla. Navíc je Jindra olysalý! No vážně...Hruď, nohy, snad i ruce...ve výsledku vypadá jako ženamka s parukou (Brali ho voskem veet? Nebo Braun epilátorem? Dodatek: Doporučuju se na tuto pohádku podívat s někým koho a) milujete b) nenávidí tenhle film stejně jako vy. Vyjde z toho báječné odpoledné plné záchvatů smíchu... Dodatek 2: Jediné dvě dobré postavy zde jsou Král a Žán. Ti dva si tu hloupost náramně užívají a výsledkem je aspon nějaká sranda. (02.12.2008)

Predom všetkých upozorňujem, že moje nízke hodnotenie tohto titulu nemá žiadnu súvislosť s tým, že to režíroval Zdeněk Troška. Na rozdiel od niektorých tunajších expertov nemám tohto filmára zaškatuľkovaného ako tvorcu výhradne odpadových snímkov. Snažím sa hodnotiť jeho filmy bez predsudkov a čo najviac objektívne. Tak som pristupoval aj ku rozprávke "Princezná z mlyna", ktorú natočil v roku 1994. Videl som ju už viac krát, ale ani pri najlepšej vôli si ku nej neviem nájsť pozitívny vzťah. Ústredná zamilovaná dvojica Jindřich (Radek Valenta) a Eliška (Andrea Černá) mi pripadá chladná, vôbec sa ku sebe nehodia, necítiť tam žiadne iskrenie. Silne ma irituje i to príšerné duo vodníka a čerta, v podaní Jakuba Zindulku a Yvetty Blanarovičovej. Tí sú fakt zrelí na pár faciek. No a afektovaná neherečka Lucie Bíla je v úlohe čarodejnice úplne nemožná. * (22.02.2023)

Zde už pomalu začínala vystrkovat růžky novodobá koncepce Troškových pohádek, tedy mylně nabytý dojem, že aby se rozprávka dětem líbila, je třeba do ní vtěsnat co největší množství neustále ječících, křičících a přihlouplých „legračních“ postaviček. První díl Princezny ze mlejna to naštěstí ještě odnesl v poměrně snesitelné normě, kdy tuto charakteristiku obdržely jen čtyři základní postavy, Knížepán, Čert, Vodník a Čarodějnice. Navíc všechny tyto postavy byly zahrány obstojnými herci, tak lze s klidným svědomím říci, že byly snesitelné, což se ovšem Troškovi v pohádce povedlo naposled. Jinak samotná PzM je poctivá pohádka zaměřená především na ty nejmenší, obsahuje prvoplánově vtipné situace založené na tom,že zlý Knížepán spadne do vody , nebo že si Čert připálí ocas. Ústřední dvojici to sluší, „Petře Petříčku“ je líbivá písnička a dobro a zlo je jasné, prostě děti budou nadšené, dospělí ne, ale nudou taky neumřou. (26.01.2007)

Sluncem zalitá malebná jihočeská krajina se zlatými klasy, křišťálovým rybníkem a uvřísklým čerchmantem. Pozastavovat se nad desetiletí přetrvávající masovou popularitou Troškovy pohádky je holý nesmysl. Je to přesně ten typ filmu, který cílového diváka plně zaujme a osloví. A jako takový ho i respektuji. (04.10.2008)

Tato pohádka přišla v době, kdy ČT ještě nechrlila co Štědrý den, to jednu pohádku a já k ní tehdy přistupoval s mírným despektem. Přeci jen se chtěla o vánocích prodrat mezi elitu typu Šíleně smutné princezny či Popelky. A s odstupem času musím uznat, že se tam prodrala. A na rozdíl od lecčehož soudobého se raději podívám po několikáté na ní, než na tu nudu co teď občas vzniká. Herci byli fajn (snad až na Jindřicha) i lokace, byť to trochu celé připomínalo reklamu také z devadesátých let na Tatranky Opávia - z darů naší země... A bod dávám i za úvodní písničku, která se směle zařadila po bok pohádkových písniček, které dnes v různých výběrech vychází na CD. Když pohádka baví i dospělé, je to dobrá pohádka. Tři tvarohové buchty od Elišky. * * * (10.03.2017)