Princezna ze mlejna

Podle mě povedená pohádka s patřičnou mírou originality, s klasickými pohádkovými postavami (vodník, čert, čarodejnice) a příjemným hudebním doprovodem. Originální jí činí především to, že se neřídí typickým pohádkovým dějem, kde obyčejný mládenec k princezně a půl království přišel. Původně to Jindra měl v plánu, ale sám zjistí, že štestí lze najít i jinde a není k tomu zapotřebí zámek a princezna, ale prostě jen Eliška ze mlejna. (02.01.2007)

Tradiční jihočeské nazírání na atributy české pohádky, to jsou veškerá archetypální plus, se kterými se Zdeněk Troška naučil žonglovat na výbornou. Zdání rekapitulace starého a osvědčeného bez výrazné aktualizace mu dodnes přeje lačné publikum nikdy neznavené pravidelnými reprízami. Jako na vánoční stromeček jsou zde pak navěšeni herci, tu noví, tu osvědčení, tu celebrity. Proč to ale nakonec celé drhne? Pro karikaturu, která se přese všechno do celku vloudila a to nejen v rozměru kníže pána a jeho věrného sluhy Žána. Hra strašidel je maximálně přepálená, stejně jako dávka bodrého chasníka a celého mlýna. Snad kdyby na omak nebylo vše tak rozjasněné a líbivé, snad by to bylo ideální. Jen ta Andrea Černá časem ukázala, že něco umí... (17.02.2009)

Při pohledu na zdejší hodnocení opravdu nevím, jakou pohádku by ty "velké děti" zde hodnotící a zřejmě zkažené akčními kravinami přijaly za svou. Roztomilé a milé pohádky už prostě našim dětem nejedou. Inu, pane Zdeňku, nezbyde, než přimíchat do svých pohádek trochu přihlouplých postav typu Batman, špetku hororové krve a hodně plamenné akce. Ale probůh, plameny chrlící draky ne!!! To už je přežitek! Možná Vás pane Zdeňku pak naše nenormální děti vezmou na milost. ... (30.12.2008)

Zde už pomalu začínala vystrkovat růžky novodobá koncepce Troškových pohádek, tedy mylně nabytý dojem, že aby se rozprávka dětem líbila, je třeba do ní vtěsnat co největší množství neustále ječících, křičících a přihlouplých „legračních“ postaviček. První díl Princezny ze mlejna to naštěstí ještě odnesl v poměrně snesitelné normě, kdy tuto charakteristiku obdržely jen čtyři základní postavy, Knížepán, Čert, Vodník a Čarodějnice. Navíc všechny tyto postavy byly zahrány obstojnými herci, tak lze s klidným svědomím říci, že byly snesitelné, což se ovšem Troškovi v pohádce povedlo naposled. Jinak samotná PzM je poctivá pohádka zaměřená především na ty nejmenší, obsahuje prvoplánově vtipné situace založené na tom,že zlý Knížepán spadne do vody , nebo že si Čert připálí ocas. Ústřední dvojici to sluší, „Petře Petříčku“ je líbivá písnička a dobro a zlo je jasné, prostě děti budou nadšené, dospělí ne, ale nudou taky neumřou. (26.01.2007)

Nenáročná a poměrně příjemná pohádka o nalezení štěstí, to je lásky, kterou často nevidíme, i když ji máme přímo před sebou. Vesnický mládenec Jindřich (Radek Valenta) sní o princezně, kterou by hrdinně zachránil ze spárů zlé moci. Až padne do oka mladé dcerky mlynáře Elišky (půvabná Andrea Černá), která dělá všechno proto, aby si jí Jindřich všimnul. A po menších a větších peripetiích se vše podaří a slaví se svatba. Z dalších rolí: neposedný čertík (Yvetta Blanarovičová), škodolibě provádějící lotroviny na potkání, vodník z rybníka (Jakub Zindulka), milující buchty, čarodějnice (Lucie Bílá), lovící čerta do partnerství, mlynář a otec Elišky (Alois Švehlík), vybírající pro dceru z trojice netradičních ženichů, samolibý knížepán (dobrý Oto Ševčík), mlsný po Elišce, jeho sluha Žán (Ladislav Županič), oddaný a všehoschopný, Jindřichovi rodiče (Jindřiška Kudrnová a Miloslav Mejzlík), Anička (půvabná Jana Páleníčková) a Baruška (půvabná Šárka Blažková), uhánějící Jindřicha, a doprovází příjemný hlas vypravěče (Eduard Cupák). Pohádka je to jednoduchá a nenáročná, ale nechybí vtip a půvab české krajiny. Příjemně strávený čas. (19.09.2012)